A je to tu! Cestovní kancelář pro sluneční soustavu má tu čest představit vám jediný div sluneční soustavy, který může navštívit každý pozemšťan. Takové plochy povrchové vody skutečně jinde nenajdete. Navíc hýřící nespočtem života!

Oceány pokrývají celkem 361 100 000 km², což dělá 70,8 % zemského povrchu. Pokud by vás zajímala jejich průměrná hloubka, tak činí 3790 m. S trochou studu se sluší přiznat, že zmapovány je máme zhruba z pouhého jednoho procenta. Tak s chutí do toho!

Saturnovy prstence: Dokážete je spočítat?

Těžko hledat v naší soustavě něco ikoničtějšího, než jsou Saturnovy prstence. Tvoří je nespočet úlomků ledu a dalších částic. Některé mají sotva pár centimetrů, jiné měří desítky metrů a led je může jen pokrývat.

Soustava prstenců má dohromady průměr 280 000 km a jsou tak slavné, že je kreslí již děti ve školce. Jakou ale mají tloušťku?

To je samozřejmě různé, ale při gigantických vesmírných rozměrech nás překvapí, že nepřesahuje několik stovek metrů a některé prstence si vystačí s tloušťkou jen pár desítek metrů. Pokud si otevřeme knížky o vesmíru, celkem snadno spočítáme, že je jich šest.

Jenže ouha. Ve skutečnosti jsou jich tisíce. Ten poslední, který se ani nezapočítává do statistiky, je objeven teprve roku 2009. Měřeno vnějším okrajem má 12 000 000 km a tloušťku kolem 20násobku průměru planety!

Hlavní pás: Co nám to tu pořád létá?

Byla by to fenomenální podívaná. Kolem právě vznikajícího Slunce se vytvoří protoplanetární disk, což je rotující oblak prachu a plynů. Miliony let se tu hraje vesmírná rošáda a kuželky, stále větší částečky se srážejí, až vzniknou velkým skokem planety.

Pořádek tu ale nebude. Kdo neuklízí? Jupiter! Jeho gravitační vliv zabrání tomu, aby zbývající materiál vytvořil větší těleso. Tak z větší části vznikne Hlavní pás ležící v oblasti mezi drahami Marsu a Jupiteru. Najdete tu ohromné množství planetek.

Část z nich ale obíhá po svých drahách za Neptunem a dokonce poblíž Země. Spekuluje se také, že jedna z nich je původcem kráteru Chicxulub v Mexickém zálivu, takže i viníkem velkého vymírání na konci křídy.

Olympus Mons: Výhled k ničemu

Kde najdeme největší sopku sluneční soustavy? Na Zemi ji nehledejte. Ostatně, co by to bylo za žebříček, kdyby v něm chyběl Mars. Štítová sopka Olympus Mons ční do výšky 27 km, takže je zhruba třikrát vyšší, než Mount Everest.

Její základna je tak velká, že by se na ni vešla Francie. Pokud byste hypoteticky vylezli na její vrchol, oslňující výhled nečekejte. Základna je zkrátka moc rozlehlá.

Ovšem pokud stočíte zrak do kaldery, tedy kotlovité prohlubně tvaru kráteru, zatočí se vám hlava. Propadlina má hloubku až čtyři kilometry!