Část lidí slaví první rok, kdy konečně dodrží svá předsevzetí. Ovšem právě na Nový rok připadá výročí obřízky Ježíše Krista, který je dodnes jedním z velkých svátků řeckokatolické a pravoslavné církve.
Víme o něm, že je slaven v Římě už před rokem 700 coby Natale sanctae Mariae, tedy Mariánská vzpomínková slavnost.
Datum Ježíšova narození je sice stanoveno uměle, díky První knize Mojžíšově ale víme, že k obřezání a následné hostině muselo božím nařízením dojít osm dní po něm:
„…Každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince.“
Ústy? Radši hadičku!
Papež Jan XXIII. (1881–1963) svolá Druhý vatikánský koncil. Proběhne v letech 1962–1965 a zúčastní se ho víc, jak 2500 katolických biskupů. A právě toto shromáždění zruší oslavy Obřezání Páně v římskokatolické církvi a nahradí ho Slavností Matky Boží.
A jak taková obřízka Ježíše asi vypadala? Celou Brit mila, tedy smlouvu obřezání, má na starost takzvaný mohel. Prvním mohelem je zřejmě biblický Abrahám, který krom jiných obřeže i sám sebe.
V Mišně, záznamu ústní tradice zhruba do 2. století, najdeme značně kontroverzní praktiku mecica be-pe, při které mohel odsaje krev z rány a jejího okolí ústy a vyplivne ji do nádoby.
Dnes je mecica be-pe zakázaná, zejména kvůli smrtonosnému riziku nákazy herpes virem.
Víte, že…
… podle židovské tradice se Adam narodil již „obřezaný“? Stejně na tom bylo prý minimálně 12 dalších starozákonních postav, mezi nimi například Noe, David nebo Mojžíš.
