Když se řekne malý zelený mužíček, většině lidí se automaticky vybaví postavička mimozemšťana. Ale v Thajsku jde o nejuctívanější sochu v celé zemi, která má dokonce své vlastní zlaté oděvy.

Převléká ji sám panovník a i špína ze smaragdového Buddhy je považována za posvátnou.

Jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí v thajské metropoli Bangkoku je Velký palác, někdejší královské sídlo. Skládá se z řady budov a pavilonů, postavených okolo zahrad a nádvoří.

Jeho součástí je také buddhistický chrámový komplex Wat Phra Kaeo, považovaný za nejposvátnější chrám v celé zemi. Je to totiž domov sochy smaragdového Buddhy, která je uctívána jako vysoce posvátný předmět, chránící celý národ.

Buddha ve městě andělů

Stavba chrámu začíná v roce 1783 a jeho hlavní sál je první zděnou místností v celém paláci, zatímco královská rezidence je stále ještě dřevěná. Má to svůj důvod:

22. března 1784 sem převezou smaragdového Buddhu z jeho bývalého „domova“ ve Wat Arun v Thonburi, dnes čtvrti Bangkoku. Cesta je jednou velkou ceremonií a jen o 2 roky později popis královského města zmiňuje i chrám a samotnou sochu:

„Město andělů, Velké město, sídlo Smaragdového Buddhy, velké město boha Indry, svět obdařený devíti vzácnými drahokamy, šťastné město oplývající velkými královskými paláci, které se podobají nebeskému příbytku, v němž přebývají reinkarnovaní bohové.“

Když slon rozhodne…

Smaragdový Buddha je vzácné dílo, ale navzdory svému významu a úctě, které se těší, není nijak velký. Na výšku má pouhých 66 centimetrů. Název symbolizuje barvu sochy, nikoliv materiál, ze kterého je vyrobena.

Jde pravděpodobně o jaspis nebo nefrit, ale dosud nebyla provedena analýza, která by určila přesné složení. Váže se k ní legenda, že se objevila v severním Thajsku v roce 434 poté, co blesk udeřil do stúpy (posvátné struktury) v jednom ze zdejších klášterů.

Pověst dále vypráví, že sám panovník chce sochu mít v hlavním městě, ale slon, který ji tam má dopravit, se rozhodne zamířit do města Lampangu, což je vykládáno jako božské znamení a tak zde smaragdový Buddha zůstane více než tři desítky let ve speciálně postaveném chrámu.

Poté jsou jeho osudy dramatické, vystřídá několik míst a dostane se i za hranice země, než se nakonec ocitne v královském chrámu v Bangkoku.

Jako Pražské jezulátko

V prvních letech je smaragdový Buddha příležitostně vynesen do ulic, aby ulevil městu a okolí od různých pohrom, jako je mor, cholera nebo neúroda. Tento zvyk je ale nakonec zrušen, protože se panovník obává, aby socha nebyla během procesí poškozena.

Buddha také symbolizuje střídání ročních období v Thajsku. Třikrát ročně, v březnu, červenci a listopadu, jsou při speciálním rituálu vyměněny dekorace a oblečení sochy.

Při proceduře se angažuje sám král, který vyleze na podstavec, očistí vlhkým hadříkem nečistoty a změní korunu na hlavě Buddhy.

Zbytek ozdobných oděvů vymění sluha, zatímco král rozprašuje posvěcenou vodu smíchanou s tou, ve které byl vymáchaný hadřík použitý při čištění sochy na lidi, čekající na tento posvěcující a očistný proces.

Buddhův exkluzivní šatník

Pro tři roční období existují tři sady ozdob a šatů pro smaragdového Buddhu: na horké letní období od března do srpna je to stupňovitá špičatá koruna, zdobený přívěsek na prsa a množství náramků a dalších ozdob.

Všechny jsou vyrobeny ze zlata a osazeny drahokamy a polodrahokamy. Pro období dešťů od srpna do listopadu má Buddha špičatou čelenku ze zlata posetou safíry a pozlacené mnišské roucho přes jedno rameno.

Během chladného zimního období od listopadu do března je soška ozdobena zlatou čelenkou s diamanty a přehozem ze zlatého pletiva s drahokamy.