8. listopadu 2020 tomu bylo přesně 400 let od doby, kdy se na Bílé hoře střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda německé Katolické ligy a armáda císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského (1578-1637).

Počátky samotné bitvy je třeba hledat již v roce 1618, kdy proběhla třetí pražská defenestrace, která započala povstání českých stavů proti panování Habsburků. Tato událost navíc rozpoutala třicetiletou válku, což byl celoevropský konflikt, jenž rapidně zdecimoval obyvatelstvo několika zemí a poznamenal Evropu na desítky let dopředu.

Armády svůj boj uskutečnily jen málo kilometrů od městských hradeb, přičemž celá bitva trvala zhruba jen dvě hodiny. Přestože nepatřila svou délkou ani počtem padlých mezi ty skutečně velké bitvy, pro osud českého národa byla jednou z nejvýznamnějších.

Nevyrovnaný konflikt

Konflikt to byl od začátku nevyrovnaný, na katolické straně stálo dohromady přes 30 tisíc můžu proti polovičnímu počtu na straně druhé. Mnoho historických pramenů udává, že většina českých vojáků poté, co zavládla panika, z boje utekla.

Na místě zůstali jen najatí bojovníci, kterým v útěku bránila vysoká zeď. Historici se do dnešních dnů přou o to, kolik padlých v bitvě skutečně bylo, na jedné straně prameny udávají zhruba pět tisíc mrtvých, na straně druhé téměř deset tisíc.

Povstalci byli nemilosrdně potrestáni. 21.června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 vůdců odboje. Z Čech byli vypuzeni nekatoličtí kněží a katolické náboženství se stalo jediným povoleným.