Bible je plná proroctví a předpovědí, od slavných proroků Starého zákona až po tajemné Zjevení Janovo. Jsou však tato proroctví skutečně naplněna, nebo se jedná spíše o zpětné pohledy na události, které již proběhly? Detailní zkoumání ukazuje, že biblické předpovědi se často míjejí cílem.

V duchu legendární parodické scénky divadla Sklep, ve které několik literárních kritiků hodnotí Bibli, by bylo možné říci, že Kniha knih není ani knihou prorockou. V Bibli skutečně lze najít poměrně velké množství předpovědí a proroctví.

Ostatně významní proroci mají v Hebrejské Bibli (Starém zákonu) samostatné knihy. Konkrétně jde o Izajáše, Jeremjáše a Ezekiela (Esechiela). Jak jsou na tom s věštěním událostí budoucích? Nikterak valně.

Tak třeba Jeremjáš i Izajáš ve svých knihách předpovídají zkázu Babylonu médskými vojsky. Realita je však zcela jiná – Médové Babylon nikdy nedobyli.

Tato zjevná nenaplněnost proroctví naznačuje, že buď autoři měli omezené informace o budoucích událostech, nebo že jejich „proroctví“ byla spíše literárními prostředky sloužícími k moralizování či vyjádření naděje a obav.

Ezekiel pro změnu předpovídá, že fénické město Týros zničí vojsko babylónského krále Nebukadnesara. Nic takového se opět nikdy nestalo. Týros stojí do dnešních dnů. A Ezekiel se netrefil ani s tvrzením, že si Babyloňané zcela podrobí Egypt.

Nil měl podle tohoto proroctví vyschnout a mělo dojít k exilu Egypťanů. Babylonský král Nebukadnesar sice Egypt v 6. století př. n. l. opravdu napadl, jeho vojsko ale neuspělo.

Tyto příklady ukazují, že biblická proroctví nejsou vždy přesná a často se liší od skutečného historického vývoje.

Pro ty, kteří vnímají Bibli jako doslovné Boží slovo, to může být problematické, nicméně pro literární historiky je to důkazem, že texty vznikaly v konkrétním historickém a kulturním kontextu a odrážely dobové představy a očekávání.

Podobných proroctví lze v Bibli najít více, byť většina z nich je napsaná tak, aby je bylo možné interpretovat téměř jakkoliv. Ostatně to nejslavnější je v tomto směru stále ve hře.

Legendární Zjevení Janovo, které je jedinou prorockou knihou Nového zákona, představuje jakýsi Boží plán osudu lidstva. Tedy očekávané skončení našeho věku a nástup nové éry, zakončené počátkem Věčnosti. I tady lze najít poměrně rozporuplnou biblickou pasáž.

V jedné části Zjevení je totiž předpovídán příchod sedmihlavé šelmy, kterou je zjevně myšlena vláda římského císaře Vespasiána v letech 69–79 n. l.

Nejen že se zjevně žádná apokalypsa tou dobou nekonala, ale dnes se většina odborníků domnívá, že i tato část Bible byla napsána později.

To, co se tedy vydává za proroctví, je ve skutečnosti kritikou dávno uplynulých událostí, což je ostatně praxe, kterou autoři Starého i Nového zákona zjevně uplatňovali poměrně často.

To znamená, že mnohá „proroctví“ byla ve skutečnosti napsána po událostech, které popisují, a sloužila k vysvětlení či legitimizaci dobových poměrů.

Biblická proroctví, ačkoliv fascinující a plná symboliky, často neodpovídají historické realitě.

To vede k zamyšlení nad jejich skutečnou povahou – zda se jedná o skutečné předpovědi, nebo spíše o literární prostředky, které odrážejí naděje, obavy a kritiku své doby.