Paul Mottice známý také jako Kapitán Moe spojil celý svůj život s oceánem. Už v 80. letech byl součástí rybářských posádek, které křižovaly světové vody s vidinou zajímavých a hodnotných úlovků.

Později se stal součástí týmu stojícího za byznysem s pronajímáním rybářských katamaránů, během kterého si zařídil svou vlastní kapitánskou licenci. Dlouhou dobu se pak věnoval jachtingu.

Aktivně se účastnil a vyhrával téměř každý oceánský závod v této disciplíně. Z toho vyplývá, že je opravdový znalec moří, oceánů, profesionálního lovu ryb i všemožných plavidel.

Získané zkušenosti jej dovedly k založení Captain Moe’s Fishing Charter, vlastní rybářské společnosti, kde řeší pronájmy a rybářské výpravy takzvaně na klíč.

Pochvaluje si, že je zde svým vlastním pánem a že si může sám pečlivě vybrat svůj tým, také osobně komunikuje s každým zájemcem o využití služeb jeho flotily.

V nedávné době spojil síly s Discovery Channel a stal se hlavním protagonistou dokumentu Prokletí bermudského trojúhelníku (The Curse of the Bermuda Triangle).

Jak název napovídá, vydává se v něm s týmem expertů do vod nechvalně proslulého bermudského trojúhelníku, opředeného aurou mystéria a produkujícího jednu nevysvětlitelnou záhadu za druhou.

O ŽIVOTĚ NA MOŘI

Fascinovala vás voda vždycky, už jako malé dítě? Je námořnická profese něco, co jste si přál od dětství, je to váš sen, který se nakonec splnil?

Myslím, že víc si to přála moje máma. Byl to její sen, ale já jsem do toho tak nějak spadl. Samozřejmě, prvních pár let jsem strávil u pobřežní stráže. Odtud jsem vyplul do života závodních jachet po celém světě.

Takže v mém případě se dá říct, že to byl splněný sen. Domnívám se však, že jsem udělal všechna správná rozhodnutí, protože dnes jsem tady, abych vám vyprávěl svůj příběh.

Dokážete spočítat, kolikrát jste byl v ohrožení života během plavby? Můžete vybrat jednu konkrétní situaci, která vás v duchu pronásleduje?

O situacích ohrožení života moc nevím, ale byl jsem na dost velkých oceánech a několikrát jsem se musel plavit v hurikánu. Každému vždycky říkám, že vážně není čas být nervózní, na obavy jednoduše není prostor.

Musíte se připravit na potíže, správně se rozhodnout a bezpečně dostat posádku a vybavení domů.

Myslíte si, že je to životní styl, který je možné kombinovat s rodinným životem?

Kupodivu během let na moři a zastávek ve všech různých přístavech, kam jsme dorazili, vám můžu říct, že je poměrně dost rodin, které skutečně žily na lodi a opravdu pluly od přístavu k přístavu.

A i když to někdy může být trochu nebezpečné, přivést dítě doprostřed oceánu není tak špatný život. Naučí se, jak se velmi rychle rozhodovat. Ale když jsme měli se ženou dceru, vrátili jsme se na pevninu a usadili se v Key West.

Dcera má ráda plachtění a kdo ví, kam to dotáhne. Takže pokud jde o životní styl, ano, může to být životní styl i pro rodinu. Ale já si vybral pevninu.

Během plavby musíte strávit hodně času se skupinou stejných lidí a v tu chvíli vzniká ponorková nemoc. Máte nějakou radu, jak si s takovými situacemi poradit?

Vždycky jsem dělal to, že jakmile začaly vznikat spory nebo se začalo něco dít, svolal jsem všechny dohromady a říkal jsem tomu porada posádky. Všichni jsme si sedli, vyříkali jsme si to. Ale jednu věc si musíte pamatovat. Když jste na moři, kapitán je zákon.

Měl jsem to štěstí, že jsem byl vždycky schopný zvládnout každou situaci. Když všichni spolupracují, drží pospolu, jde to celkem snadno.

Máte nějaký recept na mořskou nemoc?

Říkávali mi, že mám břicho ze železa, protože jsem nikdy neměl mořskou nemoc. Ale docela dost lidí jsem z mořské nemoci léčil. Základní poučka praví, že večer před plavbou se nepije alkohol. Za druhé doporučuji hodně rostlinné stravy.

Jednou nás zastihl hurikán u mysu Hatteras na pobřeží Karolíny, blízko bermudského trojúhelníku. Šel jsem dolů a kuchařka vařila jambalayu.

Nevím, jestli víte, co je jambalaya, ale je to jedno z nejkořeněnějších a nejaromatičtějších pálivých jídel, které existuje. Podíval jsem se na to, popadl jsem hrnec, hodil ho přes palubu a řekl jí, aby uvařila něco, co je mdlé. Kuřecí, hot-dogy, makarony a sýr.

O KAPITÁNSKÉM ŘEMESLU…

Jakou radu byste dal začínajícím námořníkům nebo kapitánům, kteří uvažují o přeplutí bermudského trojúhelníku?

Udělat si především pořádnou domácí přípravu. Když jsem se poprvé stal kapitánem a můj první úkol byl přeplout Atlantik, první věc, kterou jsem udělal, byla, že jsem běžel do knihkupectví a našel knihu s názvem Cesty moře.

Sedl jsem si a četl všechno, co jsem si o přeplutí Atlantiku přečíst mohl. A pak si samozřejmě vezmete něco, čemu říkáme bible – příručku pro plavbu lodí.

Musíte rozumět vybavení, projít si loď, ujistit se, že je připravená na moře, vědět, do jakých různých situací se můžete dostat. Náhradní díly vám můžou zachránit život. Musíte se ujistit, že všechny palubní odtoky mají dřevěnou zátku.

Musíte vědět, jak uhasit oheň na moři. Nic se nevyrovná tomu, když plavete v oceánu a díváte se, jak vám hoří loď. Takže všichni začínající kapitáni a vy, kteří chcete vyrazit, ujistěte se, že máte náhradní díly.

Ujistěte se, že máte náhradní GPS. Nemusí být připojená k lodi, může být příruční. Nebo mapy! Tolik lidí teď vyplouvá z přístavu bez mapy. Slyšel jsem dokonce fámy, že už se nebudou dělat, a myslím si, že je to velká chyba.

Když například přišla vlna a dveře ke spínačům, ke vší elektronice, se otevřely, tak vzápětí vidíte, že je celá loď bez energie. Pokud by to bylo trvalé, musíte zjistit, kde jste. Kam plujete a jak se tam dostanete.

A tolik lidí se teď spoléhá na GPS a nespoléhají se už na staré dobré mapy. Když se něco stane, pak je to o trochu náročnější. A ono se něco stane, zejména na moři.

Jaké vlastnosti a osobnostní rysy jsou podle vás potřeba, abyste se mohl stát kapitánem, který je schopen přeplout extrémně nestálé vody?

Zkušenosti. Chápu, že nikdo nemůže zničehonic říct: „Vypravím se na zkušenou a zamířím támhle do toho přístavu.“ Je jedno, jestli každou středu večer plujete kolem bóje a závodíte na lodi nebo jestli každý den vyplouváte chytat ryby.

Nejdřív načerpejte zkušenosti, než budete uvažovat o dlouhé cestě. A využijte své zdroje. Předpovědi počasí ušly dlouhou cestu. My jsme používali dodávku a fax, a to bylo před 30 lety považováno za moderní. Teď mají počítače a satelity se k nim přímo připojují.

Myslíte si, že doba, kdy jste byl u u pobřežní stráže, vám pomohla udělat nějaké rozhodnutí, které bylo pro váš úspěch a předpokládám i pro přežití zásadní?

U pobřežní stráže jsem se hodně naučil o sounáležitosti. Samozřejmě, hodně jsem se toho také naučil o odvodňování lodí, utěsňování a záplatování, hašení požáru. Nejdůležitější ale byla sounáležitost a to, že na vodě existuje linie velení.

Pokud nemáte vedení, pokud nemáte své muže a své velitele a svého admirála, pak se vám může všechno dost rychle rozpadnout. Když jsem odtamtud odešel, okamžitě jsem si udělal kapitánskou licenci. A to nastartovalo můj život na oceánu.

Určitě jsem dostal dobrý základ. Hodně času jsme strávili v loděnici. Mnoha lidem jsem koukal přes rameno. Strávil jsem 36 let na oceánu.

O MYSTÉRIÍCH BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU…

Bermudský trojúhelník jste přeplul mnohokrát za různých podmínek, určitě o něm máte hluboké znalosti. Co je na tomhle prostoru v oceánu nebezpečnější než skoro na každém jiném místě na celém světě?

Myslím, že je to dopravní ruch a skutečnost, že tu je Golfský proud. Takže přímo přes trojúhelník proudí reálná řeka, což může ovlivnit všechno od počasí, vln, podmínek, a skutečnost, že to je pravděpodobně jedna z dopravně nejvytíženějších oblastí.

Jsou tu lodě, které vyplouvají ze čtyř různých přístavů a míří do všech směrů a vezou zboží a zásoby, kamkoli se dá dojet. Takže se musíte dívat do všech směrů a ujistit se, že děláte všechno správně.

Vždycky se musíte ujistit, že všechny dovezete bezpečně domů a všechno vybavení taky.

Existuje mnoho lží a mýtů o bermudském trojúhelníku a záhadách, které se v něm dějí. Která z nich je podle vás nejpravděpodobnější?

Jako lodník, námořník a chlap, který strávil posledních 36 let na oceánu, se nejvíc přikláním k tomu, že hodně věřím na lidské chyby a matku přírodu. Samozřejmě v bermudském trojúhelníku najdete skoro všechno.

Od vln až po mimozemské bytosti a Golfský proud, máte tam mnoho námořních tras. Takže co se mě týče, musím říct, že se nejvíc přikláním k lidské chybě a matce přírodě.

Existuje nějaká jedna záhada nebo zmizení v bermudském trojúhelníku, na kterou byste rád našel odpověď?

Moje největší téma je, že se vždycky zabývám aspektem vetřelců z vesmíru, mimozemským aspektem. Strávil jsem hodně času na moři, venku v nádherném prostředí. Nikdy jsem neměl práci v uzavřených prostorách. A záležitosti kolem mimozemšťanů mě vždycky nejvíc zajímaly.

Viděl jste někdy malé zelené potvůrky?

Ne, já ne. Ale když jsme pluli u pobřeží Miami, tak tam hodně věcí létalo z nebe. Ale co to bylo, to si pořád nejsme jistí. Během jednoho dílu se podrobně zabýváme fenoménem pojmenovaným UFO. Vyzpovídali jsme řadu očitých svědků.

Nikdo žádné malé zelené potvůrky ve skutečnosti neviděl. Ale viděli jsme pár záznamů mimozemských létajících objektů.

Odhalí pořad něco nového o tomto fenoménu, co jsme dřív nevěděli?

Hned v prvním díle se zabýváme Letem 19. Jedna z teorií, se kterou jsme přišli, je hypoxie, což je více méně horská nemoc. Je to jako pít jednu vodku za druhou, když stoupáte v nadmořské výšce.

Tak jsme skutečně šli do hyperbarické komory a oni nás vypustili do výše 21,000 stop, odebrali nám kyslík. Opravdu všichni umírali smíchy, byli jsme úplně nepoužitelní.

Proč nás bermudský trojúhelník pořád tak fascinuje, už 75 let?

Nevím, jestli o tom děti čtou ve škole, jestli to vidí v televizi, ale věřte tomu nebo ne, děti milují záhady. A když to děti milují, dospělí o tom roky přemýšlejí. Mluvil jsem o tom s lidmi, kteří říkají, že si s tím lámou hlavu od dětství.

Je to tu s námi dlouho. A pořád existují lidé, kteří si stále pamatují, kdy to poprvé začalo vycházet. Jsou hodně staří, ale jsou mezi námi a pamatují si dobu, kdy k mnoha z těch případů došlo.

Když tohle víme, je myslím pro velkou většinu lidí zajímavé dozvědět se různé představy a teorie. Každý má vlastní představu o tom, co se děje. A lidé pořád vyjíždějí na moře, pořád tu oblast přeplouvají, pořád v té oblasti pracují, pořád si v té oblasti hrají.

Takže stát se může cokoli. Člověk nikdy neví.

Nacházíte nové teorie, nebo se lidé vracejí ke starým teoriím a nalézají nové důkazy pro staré teorie? Co vlastně nacházíte?

Konkrétně jsme se snažili vzít novější technologii a novější vědecké poznatky. Od lidí, kteří studovali posledních sedm let třeba výšku vln měřenou pomocí neuronových sítí, podmínky Golfského proudu.

Například Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) umístil bóje na celý prostor, aby zaznamenal výšku vln, aby zaznamenal různé případy v oceánu. Nasadili driftové bóje, aby viděli, co se s nimi děje, kam driftují. Ty neustále vysílají informace do satelitů.

Takže když vezmeme starší teorie a dáme jim nový náboj, dostaneme novou představu o tom, co se stalo, co se stát může a co se stát mohlo.

V čem děláme chybu, když mluvíme o bermudském trojúhelníku? Co třeba pořád slýcháte, ale není to správný pohled na bermudský trojúhelník?

Samozřejmě metan, to se děje roky. To je něco, co se začalo dít při vzniku Země, kdy se vytvářely tektonické desky a vznikal metan hydrát a docházelo k biologickému rozkladu na dně oceánu a vytvoření metanových bublin.

Představa, že nejmenší mohou být jako golfový míček a největší jako Rhode Island, když dorazí na povrch, je dost podivná. Já sám jsem to viděl. Bylo to v Mexickém zálivu na cestě do Tampy z Key West.

Samozřejmě jsem tím neproplouval přímo, protože když jsem byl dítě, četl jsem o metanu, a říkal jsem si, páni, tady se něco děje, a kroužil jsem kolem na lodi. Ale viděl jsem to.

Nezapálil jsem sirku a nehodil ji tam, abych zjistil, co to je, ale rozhodně mě to zaujalo. Každý si přitom myslí, že plyn zní jako prd nebo smrdí jako prd. Metan nemá vůbec žádný zápach, což jsem nevěděl. A pak ti mimozemšťané, to se probírá vždycky. Je hodně lidí, kteří věří na mimozemské civilizace.

Jaká je nejpodivnější teorie, se kterou jste se setkal?

Jmenuje se to lusca. Má to hlavu žraloka, tělo olihně. Za všechny roky, co chytám ryby, jsem nikdy nenarazil na luscu nebo na něco, co by ji jen připomínalo. Strávili jsme dva dny v modrých dírách a pátrali jsme po těch potvorách.

Myslím, že to byla hlavně babská povídačka, kterou prarodiče vyprávějí, když vás nechtějí pustit do jeskyní. Protože v jeskyních se samozřejmě může leccos přihodit.