Bez kávy si už dneska svůj svět neumíme ani představit. Účinky této zázračné plodiny však lidi nejprve děsily. Káva byla v minulosti v různých zemích zakazována, v Evropě ji dokonce považovali za nápoj samotného ďábla. Co všechno vedlo k tak velké oblibě, které se těší dnes?

Etiopský pastevec Kaldi si jednoho dne uvědomí, že když své kozy pase na louce s kávovníkovými keři, jsou rázem energičtější a čilejší. Rozhodne se proto semena keřů sám ochutnat a na vlastní kůži zakusí jejich povzbudivé účinky.

Nato pár semen odnáší opatovi blízkého kláštera, kterého nová rostlina fascinuje. Domnívá se však, že popisované účinky semen znějí příliš dobře na to, aby byly skutečné. Tak začíná jedna z legend o tom, jak byla objevena mocná síla kávy.

Mniši začali vařit kávu

Opat pojme podezření, že kávové bobule jsou dílem ďábla. Nakáže Kaldimu, aby je přinesl do kláštera, kde je bezpečné spálí. Když ale bobule nasype do ohně, začne se z nich linout velice příjemná vůně.

Opat proto opatrně vytáhne několik zrnek, ochutná je a začne s nimi experimentovat. Postupně přijde na to, že když zrna rozdrtí a zalije horkou vodou, vznikne nápoj, který mnichům dodá energii a oni se vydrží modlit dlouho do noci.

Příběh o zázračném ptákovi

Další, arabská legenda zase vypráví o tom, že účinky kávy objevil jemenský lékař a šejk Hadži Omar, který žil ve vyhnanství v arabském Ousabu.

Jednoho dne se mu zjeví pták s překrásným peřím, který se posadí na keř s krásně vonícími květy a nápadně červenými bobulemi. Potom zmizí. Omar bobule natrhá a zkusí z nich udělat odvar.

Po jeho vypití ucítí povzbudivé účinky, proto nápoj začne podávat i svým pacientům. Zvěsti o kávě se rychle rozšíří a Omar je omilostněn. Do rodné země se vrátí jako hrdina a panovník mu dokonce nechává postavit chrám. V jiné verzi legendy dokonce Omar kávovými plody vyléčí vladařovu dceru.

Pěstování začalo až v Jemenu

Pravlastí kávy je provincie Kaffa v Etiopii. Právě tady i v současnosti najdeme divoce rostoucí kávové keře. Etiopané nejdřív kávová zrna jen žvýkali. Pak vypukl požár a lidé prý zjistili, že ohořelá zrna krásně voní. Rozhodli se proto začít kávu pražit.

Archeologické zdroje ze Spojených arabských emirátů poukazují na to, že konzumace pražené kávy tu začala už kolem 9. století našeho letopočtu. Nepila se tehdy pro chuť, ale jen k obřadním účelům a kvůli léčivým účinkům.

Přestože káva pochází z Etiopie, její pěstování začalo až ve 13. století v Jemenu, kam byla dopravena africkými otroky a válečníky při vojenských taženích. Ti si s sebou na dlouhou a úmornou cestu brali bobule kávovníku. Jemenští farmáři začali poprvé kávu pěstovat organizovaně a ve velkém.

Poutníci si ji rychle oblíbili

Z Jemenu se káva dále rozšířila do svatých měst Mekky a Mediny, kde začaly v 15. století vznikat první kavárny. Poutníci, kteří se tam vydávali, se s kávou začali postupně seznamovat a odnášet si ji do svých domovů. První kavárny měly náboženské zaměření.

Až mezi lety 1530 a 1550 začaly vznikat “světské” kavárny, kde se setkávali především vzdělaní lidé. Dokonce známe jména prvních dvou takových podniků – byly to Růžová kavárna a Kavárna u Brány spás. Obě se nacházely v Damašku.

V roce 1511 však svět o kávu málem přišel. Arabským náboženským vůdcům se nelíbily její účinky, které považovali za podobné účinkům alkoholu, a proto její pití zakázali. Zásoby kávy byly spáleny.

Její všeobecná obliba ale přispěla k tomu, že konzumace tohoto nápoje byla v arabských zemích zase obnovena. 

První evropské záznamy

Přísný monopol na vývoz

V arabském světě se káva rychle stala velmi oblíbeným nápojem. Popularita kaváren rostla a podniky se stávaly sociálně důležitými místy, kde se lidé setkávali, aby spolu rozmlouvali, obchodovali nebo poslouchali hudbu.

Zvěsti o kávě do Evropy cestovatelé přiváželi už v 16. století a první káva k evropským břehům dorazila v roce 1615. Mezi Evropany slavila velký úspěch. Arabové ale svůj monopol na kávu tvrdě střežili, protože byl zdrojem velkých příjmů.

Pod hrozbou přísných trestů povolovali vyvážet jen zrna, která prošla tepelnou úpravou, aby se káva nedala vypěstovat jinde.

Úlovek Nizozemců

V roce 1616 se plodná zrna kávovníku podařilo ukrást Nizozemcům. Ti semena dovezli do Evropy a začali kávovníky pěstovat ve svých koloniích. Káva se tak rozšířila do Indie, na Srí Lanku a na Jávu.

Káva z nizozemských kolonií tou dobou začala zásobovat většinu evropského trhu. Nizozemci také rozšířili kávovník do střední a jižní Ameriky. V roce 1718 dovezli první semena do Surinamu. 

Francouzi kávovník získávali jen obtížně

Zatímco Holanďanům se pěstování kávy v zámořských koloniích úspěšně rozvíjelo, Francouzi stále neměli ani jednu plodnou rostlinu kávovníku.

Bylo podniknuto několik pokusů o přenesení rostliny z botanické zahrady v Amsterdamu do botanické zahrady v Paříži, ale ani jeden z nich se nevydařil.

Až v roce 1714 byla po dlouhém jednání francouzskému králi Ludvíku XIV. (1638–1715) předána zdravá, 150 cm vysoká rostlina kávy, která byla v pařížské botanické zahradě úspěšně vysazena.

Komický byl pokus Francouzů pěstovat kávu v mrazivém podnebí střední Francie, přestože se v té době už vědělo, že v Evropě se jí daří jen ve vytápěných sklenících se speciálně upravenou půdou. 

Další šíření plantáží

V roce 1722 neúspěchem již poučení Francouzi zdařile převezli kávu do svých jihoamerických kolonií, a posléze tak učinili i Portugalci, kteří kávovník rozšířili do Brazílie. V první polovině 19. století se Brazílie stala největším producentem této plodiny.

Na Kubu, Haiti a Jamajku zase kávovník dopravili Britové. Káva má dnes pro ekonomiku mnoha rozvojových zemí Jižní Ameriky zásadní význam.

Novému nápoji požehnal samotný papež

V Evropě se káva stala součástí „velké trojky“ nových nápojů – kromě ní to byl také čaj a horká čokoláda, kterou tehdy dovezli Španělé z Ameriky. Káva se ale nelíbila všem. Podle mnohých lidí to byl „trpký nápoj Satana“.

Kolem pití kávy vznikl velký spor mezi jejími příznivci a odpůrci. Nakonec byl vyzván sám papež Klement VIII. (1536–1605), aby o osudu kávy rozhodl. Nejdříve si vyžádal šálek na ochutnání. Protože mu nápoj zachutnal, rozhodl se mu udělit své požehnání. Káva tak měla v Evropě volnou cestu.

První kavárny

První kavárna v Evropě vznikla v Benátkách v roce 1683. Dodnes ji lze najít pod podloubím na náměstí svatého Marka pod původním jménem Florian.

Dále se kavárny začaly objevovat v přístavních městech, jako byly Amsterdam, Marseille nebo Hamburk, a odtud se šířily i dále do vnitrozemí. První evropské kavárny se s těmi přepychovými arabskými vůbec nemohly rovnat.

V Evropě totiž připomínaly spíše stánky pouličního prodeje. Postupně se ale rozvíjely v příjemná místa k posezení. V polovině 17. století jich například v Londýně bylo už kolem 300. Sloužily jako místa setkání umělců, obchodníků a intelektuálů.

Během téměř 200 let se káva rozšířila po celém světě a její obliba je stále velká. Dnes je to jeden z nejoblíbenějších nápojů na světě.