Dědičné právo nezaručuje trůn automaticky.

Vojenský tábor nedaleko Ostřihomi, Léta Páně 1439. „To je bolest! Kde je ten mastičkář?? Jako kdyby ze mne lezla střeva ven…“ Albrecht Habsburský to má těžké.

Nedávno si vybojoval český trůn, ale musel se domluvit s husitskými pány, aby znovu vytáhl proti Turkům na jih Uher. Snad neměl jíst příliš melounů, snad doplatil na špatnou vodu z bažiny, ale co bude dál?

Píše se rok 1437 a císař Zikmund Lucemburský cítí, že má smrt na jazyku. Snaží se jako svého nástupce dosadit Albrechta Habsburského, svého schovance, ale ví, že to bude mít těžké.

V Čechách, stále ještě rozbouřených a vzdorovitých po husitských válkách, ho poslouchají jen umírnění husité, katolická šlechta a jeho mocichtivá manželka by si také rádi ukousli z toho horkého koláče politické prestiže.

Král, řečený „liška ryšavá“, umírá na útěku z českých zemí ve Znojmě a Albrechta čekají problémy. Není to jenom sympatický rytíř-gentleman s jemným vystupováním a oblibou v turnajích. Říká se mu Kladivo na kacíře.

Vyrůstá na Zikmundově dvoře a stává se jeho zetěm i spolubojovníkem. Za husitských válek se účastní první křížové výpravy, a dokonce s Rožmberkem obléhá Tábor, takže u nás dvakrát dobře zapsaný není.

V nepřátelské zemi

Na Nový rok 1438 ve Stoličném Bělehradě přijímá Habsburk z rukou uherských stavů uherskou korunu a v březnu je již králem římským. V Čechách však pro něj situace zdaleka tak snadná není.

Zemský sněm v roce 1437 po intervenci bývalého Zikmundova kancléře Jindřicha Šlika sice podmínečně souhlasí s přijetím Albrechta za krále, ale řada vlivných osobností ho stále zavrhuje.

Jeho odpůrci tvrdě požadují dodržování jihlavských kompaktát, tedy smluveného kompromisu mezi katolíky a husity, jenž ale přímočarý Albrecht odmítá. Radikální husité se tedy znovu spojují a zvou si na pomoc polského krále. Albrecht znovu s Rožmberkem obléhá Tábor a odchází opět s nepořízenou.

Melouny udělají čáru přes rozpočet

V následující bitvě u Želic ale s pomocí někdejšího husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic vyhrává. Do toho pomocné vojsko polského krále musí táhnout domů do boje proti Tatarům. Vůdcové kališnických radikálů uzavírají s Albrechtem smír.

Na mírovou obnovu země ale není čas. Rytířský Habsburk musí vytáhnout proti Turkům. Užene si ale úplavici. Podle kronikářů to bylo způsobeno nadměrným pojídáním melounů a možná byla na vině jejich mizerná kvalita.

Zrovna tak ale mohla být příčinou špinavá voda z jihomaďarských bažin. Za nesnesitelných bolestí Albrecht umírá 28. října 1439 ve svém panovnickém stanu v Langendorfu u Ostřihomi.