Nemá jídlo, nemá pití, nemá boty, nemá klobouk. Má je vůli přežít. To by možná nezvládl ani Krokodýl Dundee.

Australan Ricky Megee (*1970) je chlap jako hora. V lednu 2006 míří kvůli práci přes Severní teritorium do přístavu Hedland na západním pobřeží Austrálie. Na odlehlé silnici ho u odstaveného vozu zastaví trojice, která tvrdí, že nemá benzín.

Je to však přepadení a on skončí na okraji pouště Tanami, jedné z nejvíce nehostinných oblastí Austrálie. Bez klobouku bos.

Deset dnů bloudí pouští

Pod žhavým sluncem, při teplotách kolem 40°C, se snaží najít silnici a vodu. Večer má hrdlo vyschlé, bosé nohy rozbolavěné, nenajde však nic. Dokonce ani kaluž. Aby nepadl, musí nakonec pít vlastní moč.

Po pěti dnech zoufalství objeví téměř vyschlou přírodní hráz. Zůstává několik dnů, než se vzpamatuje a zahojí se mu nohy. Má sice vodu, ale téměř nic k jídlu. „Jen trávu a hmyz,“ vzpomíná. Rozhodne se proto jít dál.

Po dalších dvou dnech, vyčerpaný horkem a dehydratací, objeví malé napajedlo s čistou vodou a nedaleko polní cestu. Vybuduje si malý primitivní přístřešek, odhodlaný počkat, až se tu někdo objeví.

Čeká tři měsíce, než uslyší hluk motoru

Jí syrové pijavice z nádrže, kobylky. Naučí se chytat malé žáby. „Oheň jsem neměl. Tak jsem je napichoval na kus drátu a nechával vysušit sluncem. Přežije, ale rychle mu ubývá sil. Ze 105 kilo zhubl na pouhých 47.

Vypadá sice jako živá kostra, když kolem jeho útočiště v dubnu 2006 jede správce nedaleké farmy Mark Clifford, ale žije.