…A pak ten několikasethlavý dav napne unisono pravice k obloze a hamburskou loděnicí Blohm & Voss se začne rozléhat sborové „Sieg Heil“! Jednotnost celého aktu však narušuje nenápadný muž v dělnickém mundúru. Ruce má založené na hrudi a ve tváři výraz vzdoru… 

Ta fotografie obletěla celý svět. O osudu jejího hlavního hrdiny, odvážlivce, který odmítl být členem stáda hajlujících ovcí, se však dlouho nevědělo zhola nic. Jeho pohnutý životní příběh objasnila po pádu železné opony až jeho dcera Irene…

August Landmesser (1910–asi 1944) netouží po ničem větším než žít životem obyčejného Němce, stejně jako miliony jeho souputníků zamknutých v osidlech předválečné třetí říše.

V roce 1931 vstupuje v naději na lepší pracovní vyhlídky do NSDAP, získává místo v hamburských docích Blohm & Voss a tři následující roky zůstává jeho jméno jen jedním z mnoha.

Monotónnost jeho existence končí v říjnu 1934 setkáním s židovskou dívkou Irmou Ecklerovou. Hrdý Landmesser vztah s ní nijak netají, jejich zasnoubení však končí v roce 1935 jeho vyhazovem z nacistické strany.

A život zamilované dvojice začíná nabírat čím dál strmější směr. Když v srpnu téhož roku začínají chystat veselku, požádají v duchu tehdejších antisemitských norem o výjimku. Nedostanou ji, a to i přesto, že nechvalně známé, tzv.

Norimberské zákony, vstoupí v platnost až měsíc poté. Jejich první společný potomek, dcerka Ingrid, se tak narodí v říjnu 1935 jako nemanželské dítě. Nemůže ani nosit otcovo příjmení.

S pocitem bezmoci přichází Landmesser 13. června 1936 do loděnice Blohm & Voss, aby tu spolu s několikasethlavým davem přihlížel prvnímu spuštění lodi SSS Horst Wessel na vodu.

A právě v okamžiku, kdy zfanatizované stádo pozvedne ruce k nechvalně známému pozdravu, rozhodne se naštvaný Landmesser dál už se na chodu rasistické lůzy nepodílet. Jeho pravice zůstane dole, na protest přitisknutá k hrudi.

V roce 1937 zhoustne atmosféra kolem mladého páru natolik, že se August i s opět těhotnou Irmou rozhodnou uprchnout do Dánska.

Jsou však zadrženi, Landmesser obviněn a v červenci 1937, jen několik dní před narozením jeho druhé dcery Irene, shledán vinným z porušování nacistických rasových zákonů.

V květnu 1938 je však propuštěn s důrazným upozorněním, že bude-li se jeho zločin opakovat, může očekávat několik let natvrdo.

Landmesser však Irmu opustit nehodlá, a tak je 15. července 1938 znovu zadržen a odsouzen na dva a půl roku v koncentračním táboře Börgermoor na severozápadě Německa. Gestapo si však přijde i pro Irmu.

Ta vystřídá hned několik koncentráků, než je transportována do vyhlazovacího tábora Bernburg v Sasku-Anhaltsku a pravděpodobně v únoru 1942 odvedena do plynové komory.

Dcery zatím putují po příbuzných, sirotčincích a pěstounech. Landmesser se se svou milou po propuštění v roce 1941 už nesetká.

Chvíli pracuje jako dělnický mistr, na počátku roku 1944 je však zařazen do trestného bojového oddílu Strafdivision 999, ve kterém se potkává s dalšími propuštěnými trestanci a odpůrci nacistického režimu.

V říjnu roku 1944 je pak během bojů na frontě v Chorvatsku prohlášen nejprve za nezvěstného a v roce 1949 pak oficiálně za mrtvého.

Jeho statečnost vychází najevo až v roce 1991, když ho na fotografii z hamburské loděnice, zveřejněné v německém deníku Die Zeit, pozná jeho dcera Irene.

V roce 1996 pak celý příběh zarputilého muže sepíše a vydá v knize Die Vormundschaftsakte 1935–1958 s podtitulem Pronásledování jedné rodiny za hanobení rasy.