Přestože je příběh o Popelce pohádka, existují i skutečné Popelky. Bohužel jejich příběhy nejsou moc pohádkové a platí to i pro Popelku do které se zamiloval francouzský král Karel VII, ale bohužel spolu nežili šťastně až do smrti.
Když v březnu 1443 mrzutý francouzský král Karel VII. (1403-1461) přijímá v Toulouse svého švagra, neapolského krále Reného I. (1409–1480), netuší, jak moc se toho dne změní jeho život.
Útlý pas a ňadra dmoucí
Součástí doprovodu Reného manželky Isabel Lotrinské (1400–1453) je totiž i jedenadvacetiletá Agnès Sorelová (1422–1450). Dcera vojáka Jeana Soreaua (1390–1445) a provinční šlechtičny Catherine de Maignelaisové, která slouží u Isabel už od útlého dětství.
Králi je představena během večerní slavnosti a z její krásy se Karlovi podlomí nohy. Není divu. Se sněhobílou jemnou pletí, blond vlasy lemujícími útlou tvář a výrazným dekoltem, patří k nejkrásnějším ženám Francie.
Vyzbrojena je navíc neodolatelným šarmem, inteligencí a silnou osobností. Nesmělý král, který dosud nikdy neměl milenku, propadá jejímu kouzlu a poprvé v životě se cítí opravdu zamilovaný.
Chvíli se sice snaží držet dekorum, ale pak nad ním mávne rukou a učiní vztah oficiálním, když jí daruje šlechtické sídlo v Beauté-sur-Marne, podle něhož se jí začne říkat Paní z Krásy. Ostatně snesl by jí k nohám cokoli. Třeba skleněné střevíčky.
Jenže o ty Agnes příliš nestojí. Přednost dá několika dalším zámkům, králově náručí a také oficiálnímu přijetí u dvora.
Kráska, která nestojí v koutě
Pohádka má drobný háček. Karel VII je ženaty, s královnou, Marií z Anjou (1404–1463) má dvanáct dětí a třinácté je na cestě.
Královna fyzické krásy příliš nepobrala, lidé o ní občas nelichotivě mluví jako o strašidle, takže s nějakou tou milenkou víceméně počítá, ale její oficiální přijetí u dvora?
„Ještě žádný francouzský král si nedovolil takovým způsobem pošlapat morálku a královský majestát,“ zuří církev a šlechta. Zamilovaný Karel, který se znovu cítí jako mladík, však nedbá a Agnes se stává první oficiální královskou milenkou v historii.
Ač je pro mnohé hříšnicí, která svedla ctnostného krále na scestí, pořádně to u dvora rozjíždí. Aktivně zasahuje do politického života, snaží se přimět krále k válce, která by vyhnala Angličany ze země, diktuje nové trendy v umění, filozofii i módě.
Je první ženou, které král udělí povolení nosit diamanty, jí vděčí Francie za módu hlubokých výstřihů, kterými dává na odiv své výstavní poprsí. Když ji Jean Fouquet (1420–1478/81) portrétuje s odhaleným ňadrem je z toho dvůr v šoku.
A když ji poté namaluje jako Madonu, opět s odhaleným ňadrem, je v šoku i církev.
Otrávena rtutí
Její extravagance, vliv na krále, i to jakým způsobem si uzurpuje pozici „první dámy“ jí samozřejmě nadělá řadu nepřátel. Tepe ji církev, prostý lid i velká část dvora. Stihne dát králi tři dcery.
Marii (1444–1473), Charlotte (1446-1477) a Jeanne (1448-1467), které všechny král oficiálně uzná a přijme. Když čeká čtvrté, její nepřátelé udeří. V zimě roku 1450 se uprostřed zimy Agnes vydá za Karlem, aby mu v Jumièges poskytla morální podporu v jeho tažení.
Tady však nečekaně onemocní, začne silně krvácet, a 9. února ve věku osmadvaceti let zemře. Původně se má za to, že na vině je úplavice, záhy se však začne mluvit o tom, že byla zavražděna.
Nejčastěji o tom, že ji nechal otrávit Karlův syn, budoucí Ludvík XI. (1423–1483), který se otevřeně stavěl proti otci a vlivu, který na něj Agnes měla.
Teorii otravy potvrdí v roce 2005 francouzský vědec Philippe Charlier, který objeví v jejích pozůstatcích smrtící koncentraci rtuti.
