Diktátor Hissène Habré na sebe v Čadu poprvé upozorňuje v roce 1974, kdy komando pod jeho velením unese tři Evropany a požaduje jako výkupné peníze a zbraně.

Zatímco německá vláda na platbu výkupného přistoupí, zůstane archeoložka Françoise Claustre v zajetí až do roku 1977.

V roce 1978 dostává Habré pozici předsedy vlády Čadu, v roce 1982 sesazuje prezidenta Goukouni Oueddeiho (*1944) a jmenuje se sám prezidentem. Post předsedy vlády ruší, aby neměl mocenského konkurenta.

V Čadu vládne jediná politická strana, která koncentruje všechnu moc a rozhodující slovo má sám prezident.

Direktorát mučitelů

Brzy po svém nástupu k moci vytváří Habré zvláštní bezpečnostní sbor jménem Direktorát pro dokumentaci a bezpečnost. Pod tímto zdánlivě neškodným jménem se skrývá skupina krutých mučitelů, kteří se vypořádávají s politickými odpůrci.

Mučicí techniky Direktorátu podle těch, kteří přežili, zahrnují pálení, stříkání dráždivých sprejů do očí, lití vody do krku, ale i takové obskurní mučení jako strkání výfuku auta do úst mučenému.

Habrého vláda je obviňována z etnických čistek proti několika kmenovým etnikům a z masového zatýkání jen na základě etnické příslušnosti. Světová organizace Human Rights Watch proto nazývá Habrého „africkým Pinochetem“.

Dva diktátoři proti sobě

V roce 1980 zaútočí na Čad Libye pod vedením svého diktátora Muammara Kaddáfího. Spojené státy a Francie zavřou na čas oči nad Habrého zvěrstvy a poskytnou mu proti Libyjcům vojenskou podporu.

Přestože v tomto osm let trvajícím válečném konfliktu nakonec Habré vítězí, je jeho vláda silně oslabená. Toho využívá kmen Zaghawa, který v roce 1990 vyvolává ozbrojené povstání vedené generálem Idrissem Débym (*1952).

Francouzi tentokrát nechávají Habrého bez pomoci, protože jsou znechuceni jeho neochotou posunout zemi směrem k pluralitní demokracii. Před postupující povstaleckou armádou prchá samozvaný prezident do Kamerunu a posléze do Senegalu.

Soudní tahanice

Za své zločiny se Habré dlouho nezodpovídá před soudem. Přesto jsou proti němu obvinění vznesena. V roce 2005 ho belgický soud shledává vinným ze zločinů proti lidskosti, mučení, válečných zločinů a dalších porušení humanitárního práva.

O tři roky později je v nepřítomnosti souzen i v samotném Čadu a dostává trest smrti. Senegal, kde má Habré útočiště, se velmi dlouho zdráhá ho vydat nebo sám soudit.

To se mění v roce 2013, kdy Habrého zatýká senegalská policie a má být postaven před zvláštní tribunál jmenovaný Africkou unií. Současný prezident Čadu po jeho zatčení říká:

„Je to krok k budování Afriky beze zla, Afriky, která je zbavená všech diktátorů.“