Mohl být jedním z nejznámějších vynálezců přelomu 19. a 20 století. Nejenže o několik let předběhne Teslu, Edisona i Marconiho s rozhlasovým vysíláním, ale navíc jako první vynalezne a předvede funkční mobilní telefon.
Svou důvěru však vloží do špatných rukou, místo slávy se dočká zapomnění a lidstvo tak přijde o převratný vynález, který by mohl změnit svět.
Ačkoli nemá peněz nazbyt, dokáže Farmář a pěstitel ovoce Nathan Stubblefield (1860-1928) z Kentucky ve volném čase přijít s řadou drobných zlepšováků i převratných vynálezů.
Například baterií, která se dobíjí drátem zapíchnutým do země, akustickým telefonem, který nepotřebuje ke svému provozu elektřinu, ten se dokonce několik let prodává, než ho vytlačí výkonnější přístroj Alexandra Grahama Bella (1847–1922), ale především bezdrátový telefon, kterému dnes říkáme mobil.
„V roce 1892 mi dal Nathan telefonní přijímač, se kterým jsem se procházel nedaleko jeho domu. Byl jsem naprosto ohromen, když se náhle ze sluchátka ozvalo ´Dobrý den, Rainey´.
Jeho hlas byl tak zřetelný, jako by stál vedle mě,“ vzpomíná později soused Rainey T. Wells.
Zapíchne drát do země a mluví
Veřejnou demonstraci své bezdrátové techniky Wireless předvede světu po letech vylepšování v lednu 1902. Dopisovatele deníku Saint Louis Post-Dispatch a Stubblefielda dělí vzdálenost téměř 2 kilometry, když však přiloží sluchátko k uchu, slyší vše, co vynálezce říká.
“Bylo to tak zřetelné, jako by ve vedlejší místnosti,“ píše později v celostránkovém článku. Stačí zapíchnout do země jednu z ocelových tyčí, které jsou spojeny s vysílačem a přijímačem a komunikace může začít.
Ještě úspěšnější jsou další předváděčky, například komunikace mezi zemí a parníkem plujícím po řece Potomac, kdy stačilo spustit vodič z paluby do vody na zádi. Vysílanou řeč i hudbu přitom slyší všechny připojené stanice.
Záhadné světlo zůstane záhadou
Stubblefield má našlápnuto ke slávě. O úspěchu kentuckého farmáře píše i washingtonský Evening Star a o vynález začíná být zájem. „Pracuji na vylepšení, které umožní, že vzdálenost pro spojení bude neomezená,“ tvrdí, ale k tomu už nedojde.
Na farmáře se slétnou průmysloví supi cítící šanci zbohatnout, vynález mu ukradnou, připraví ho o patentová práva, a zklamaného, zahořklého, bez špetky lítosti odkopnou.
Záhadný vynález
V roce 1913 se vrací na svou farmu, ale straní se lidí a během následujících 15 let ho lidé vidí jen málokdy. Sousedé občas mluví o záhadném světle a divných zvucích. V březnu 1928 se Stubblefield potká se sousedkou, paní Owensovou.
Vypráví jí „Dokonal jsem nyní ten největší vynález, který svět kdy poznal. Dokáži sbírat světlo ze vzduchu, ze země a dokonce i ze zvuku. Celý svět rozkvete světlem.“ O dva týdny později však ve své, v tu dobu již polorozpadlé chatrči umírá.
Chudý, opuštěný a zapomenutý. Můžeme se jen dohadovat, jaký vynález si to vlastně vzal sebou do hrobu.
