Říká se, že když škytáme, že na nás někdo myslí. Škytání u malých dětí krátce po jejich narození pak často vyvolává u dospělých dojetí, ale neslouží pouze k tomu.
Na základě nové vědecké studie byl prokázán fakt, že škytání u malých dětí má značný vliv na rozvoj jejich mozku. Dochází při něm totiž ke spuštění vlny nervových signálů, jež dítě učí, jak správně regulovat dýchání.
Výsledky studie byly otisknuty v odborném periodiku Clinical Neurophysiology, podle nich je projev škytání u zrovna narozeného dítěte velice klíčovým aktem. Hlavní autorka studie, neuroložka Kimberley Whiteheadová, se k dané problematice vyjádřila následovně:
„Důvody, proč vlastně škytáme, nejsou zatím zcela jasné.
Ale mohou spočívat i ve vývojových příčinách – protože jak novorozené děti, tak i děti v děloze škytají velice často.“ Také je toho názoru, že škytání u dětí by mohlo osvětlit smysl škytání u dospělých osob.
Podle ní by mohlo být škytání u dospělých pozůstatkem reflexu z doby těsně po porodu.
Kdo škytá nejvíce?
Odborníci zaznamenali obrovský výskyt škytání především u nedonošených jedinců, kteří škytají zhruba tak 15 minut denně, což je doba tvořící přibližně necelé 1 % z celého dne.
První zaznamenané příznaky škytání lze zpozorovat již v děloze u plodu starého ne více než 9 týdnů. V tomto případě se jedná o jeden z vůbec prvních vzorců aktivity.
Vše začíná již v děloze
Pozornost vědců se zaměřila na 13 novorozenců v neonatální péči. Jednalo se o děti, které se narodily předčasně, tedy dříve než ve stanoveném termínu porodu.
Jejich stav při detailním průzkumu tak mohl velmi dobře odrážet to, co je charakteristické pro poslední trimestr. Vědci u všech jedinců zpozorovali výskyt velkého množství škytnutí.
Další směřování studie vedlo k tomu zjistit, co se odehrává v mozku takto malého dítěte.
K tomu jim napomohla vyspělá technologie v podobě elektroencefalografie – na hlavy dětí byly připevněny elektrody, jež sledovaly probíhající elektrickou aktivitu, pohybové senzory na jejich těle pak zachytily, když dítě škytlo.
Zpětná vazba mezi smysly
Výzkum odhalil, že po svalovém záškubu, který je těsně spjatý se samotným škytnutím, pokaždé následovala silná mozková aktivita, jež spočívala ve výskytu dvou mozkových vln, které poté následovala třetí vlna.
Právě tato třetí vlna se nejvíce podobala reakci na zvuk. Z toho odborníci usuzují, že dítě tímto způsobem reaguje na zvuk vlastního škytnutí. Lze hovořit o zpětné vazbě mezi smysly, která je podle vědců velmi podstatná pro vytváření správných spojení v mozku.
„Aktivita, která vzniká po škytnutí, může pomáhat dětskému mozku, aby se naučil, jak sledovat dýchací svaly – cílem je, aby se dítě naučilo vědomě kontrolovat své dýchání,“ řekl Lorenzo Fabrizi, jeden z hlavních autorů výzkumu.
„Když se narodíme, obvody, které zpracovávají výsledky smyslového poznávání světa, ještě nejsou plně utvořené. A právě proto je pro novorozence vznik takových sítí klíčově důležitý,“ vysvětlil vědec.
