Německý časopis Stern vydá 22. dubna 1983 šokující tiskovou zprávu, podle níž jejich novinář objevil deníky nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Gerd Heidemann, kmenový
redaktor Sternu tvrdí, že pocházejí z tehdejšího východního Německa.
Do západního Německa je údajně propašoval jistý obchodník se starožitnostmi a od něho jeden deníkový sešit koupil bohatý sběratel Fritz Steifel.
Deníky se podle zpráv nalezly ukryté v dokumentech pocházejících z havárie letadla, ke které došlo těsně před koncem druhé světové války v dubnu 1945 v Börnersdorfu nedaleko Drážďan.
Společnost Gruner + Jahr, vlastník časopisu Stern, deníky nezveřejní a dovolí pouze jejich zběžné prozkoumání. Krátce si je může prohlédnout britský historik Hugh Trevor Roper (1914–2003) a současný německý dějepisec Gerhard Weinberg.
Podvrh na současném papíře
„Nyní jsem přesvědčen, že jsou doklady pravé, že historie jejich putování od roku 1945 je pravdivá a že v důsledku toho musí být revidovány Hitlerovy psací návyky, jeho osobnost a snad dokonce i některá jeho vystoupení,“ uveřejňuje druhý den Trevor Roper svůj názor v britském deníku The Times.
Jenže mnozí o pravosti dokumentu pochybují. „Já prostě nemůžu uvěřit, že je to pravda,“ vrtí hlavou tehdejší západoněmecký spolkový kancléř Helmut Schmidt (*1918). Trevor-Roper a Weinberg pro jistotu odvolají své potvrzení pravosti a tisková konference Sternu, která proběhne 25. dubna 1983 u příležitosti vydání první části deníků, skončí fiaskem. Po 14 dnech navíc britský expert Julius Grant (1901‒1991) chemickými analýzami potvrdí, že jsou deníky podvrhem na současném papíře.
Sešity barví čajem
Okamžitě se obrací pozornost na Heidemanna, který deníky opatřil. Ten prozradí, že je získal od prodejce nacistických relikvií doktora Fischera.
Tím ovšem ve skutečnosti není nikdo jiný, než malíř a padělatel Konrad Kujau (1938 – 2000), který si už na konci 70. let 20. století vydělává tím, že vyrábí falešné památky na nacisty a prodává je důvěřivým sběratelům. Jednoho dne koupí staré školní sešity, které chce použít na sepsání katalogu svých sbírek.
Místo toho ho ale napadne vytvořit Hitlerův deník. Protože chce, aby deník budil zdání starobylosti, barví desky čajem. Jakmile popíše jeden sešit, nabídne ho Steifelovi, jenž ho koupí jako velkou vzácnost.
Kujau pochopí genialitu svého nápadu a sepisuje další díly, zachycující Hitlerův život v letech 1932–1945. Odtud už je jenom krátká cesta k Heidemannovi. Ten je z deníku nadšený – konečně má svého sólokapra. Chce proto další díly.
Vězení přidává na popularitě
Ty ale musí Kujau nejdřív napsat. Když je v roce 1983 konečně všechny má, dlouho se z úspěchu neraduje.
Všechno praskne a následuje soud. Kujau a Heidemann jsou odsouzeni za padělání a také za zpronevěru peněz, které za zveřejnění deníků inkasovali, na 4,5 roku do vězení. Kujauovi ale trest spíše přidá na popularitě.
Po propuštění využívá nově nabyté slávy a otevírá si padělatelské studio, ve němž až do své smrti nabízí původní padělky ve stylu různých slavných malířů.
