Ráno 23. ledna 1556 se lidé v čínské provincii Šen-si probouzejí vyděšeni. Zem kolem nich se chvěje. Nebudou to však tentokrát běžné otřesy, na které jsou v těchto krajích už zvyklí.

Začíná nejničivější zemětřesení v zaznamenané historii, jehož sílu na Richterově desetibodové stupnici pozdější seismologové 20. století označí za 8,3.

Katastrofa postihne deset čínských provincií. Číňané ji nazvou Ťia-ťingovo zemětřesení podle císaře Ťia-ťinga (1507–1567) z dynastie Ming, který právě panuje.

Hora se stává údolím

Epicentrum leží v údolí řeky Wej-che v provincii Šen-si, nedaleko posvátné Květinové hory. Stačí pouhých 20 vteřin. Města v této oblasti jsou během okamžiku srovnána se zemí, pod troskami mizejí stovky tisíc obyvatel.

V zemi se otevírají až 20 metrů hluboké trhliny, další tisíce lidí se ztrácejí pod masivními sesuvy půdy. „Hory a řeky měnily místa. Země se náhle zvedala a tvořila nové kopce nebo náhle poklesla a stala se údolími,“ popisují událost dobové kroniky.

Prastará a uctívaná Pagoda Velké divoké husy ve městě Si-an poklesne o půldruhého metru.

Příroda odpaluje bombu

Tisíce a tisíce obětí na životech si zemětřesení vyžádá nejen ve městech, ale také na venkově. Nejchudší vrstvy Číňanů si tam zvykly nacházet přístřeší v bludišti jeskyní ve sprašových skalách.

Obydlí zvaná jao-tungy vyhloubená v měkkých nestálých sedimentech se nyní hroutí a pohřbívají pod sebou své obyvatele. Zcela zničena je oblast o rozloze 840 čtverečních kilometrů. Na tomto území nepřežije 60 procent populace.

Celkem přijde o život nejméně 830 000 lidí. Následné otřesy se vracejí několikrát měsíčně ještě půl roku, což výrazně zpomaluje všechny pokusy o rekonstrukci zdevastovaných měst.

Způsobené škody jsou srovnávány s explozí jaderné bomby, jen bez průvodní ničivé síly radioaktivity.