„Náš papež Formosus (asi 816-896) zemřel,“ nese se Římem, „zřejmě ho otrávili!“.

Nenávistná kampaň profrancké strany, přiklánějící se v 9. století k Západofranské říši, tak má další oběť z řad konkurenčních progermánských příznivců, mezi kterými je i papež Formosus. Jenže jeho podivnou smrtí to nekončí. Papež nemá klid ani v hrobě.

Novou hlavou církve se stává Bonifác VI. (?–896), ten však po 16 dnech umírá a jeho pontifikát se do historie zapisuje jako druhý nejkratší. V Římě nastává chaos.

„Musíme rychle dosadit nového papeže, na Formosa se musí co nejdřív zapomenout,“ přemýšlí vévoda Lambert ze Spoleta (880–898), který je Formosův odvěký nepřítel.

Vykopat z hrobu

Na papežský stolec záhy dosazuje Štěpána VI. (?–891), který svého předchůdce nenávidí stejně jako on. Štěpánovy první kroky tak vedou k hrobu zatracovaného předchůdce. „Okamžitě ho vykopejte z hrobu,“ přikazuje své stráži. „Navlečte ho do papežského úboru a posaďte zpátky na trůn!“

Tělo skončí v Tibeře

Tělo je po devíti měsících v rozkladu, katedrálou se line nesnesitelný puch, který se snaží přebít kadidly. Bezvládné tělo bývalého papeže je obviněno z porušení četných církevních předpisů a křivopřísežnictví.

Během procesu Štěpán na mrtvolu křičí, posmívá se jí, uráží. Mrtvý Formosus je sesazen, jeho administrativní rozhodnutí i svěcení prohlášena za neplatná a prsty, jimiž žehnal, useknuty.

„Rozkazuji zbytky toho nechutného těla vhodit do Tibery,“ poroučí nový papež a sám je v čele procesí. Z výsledků soudu se však dlouho netěší. Když se za pár měsíců po procesu zřítí bazilika sv. Jana v Lateránu, spatří v tom lid trest za zohavení mrtvoly.

„Zajměte toho neznaboha!“ přikazuje jeden z jeho odpůrců. Štěpán VI. je vzápětí chycen a uškrcen atentátníky.