Malý, ani ne tříletý chlapec se zamotá mezi máminy sukně. Má pocit, že mu svět ubližuje, a tady vždycky najde útěchu. Jako první syn v rodině u ní získává výsadní postavení. Uspokojení z mateřské lásky si odnese i do dospělosti. Věří, že být oblíbencem maminky znamená polovinu životního úspěchu.

Amálie Freudová (1835–1930) porodí v roce 1856 v moravském Příboru svého prvorozeného syna Sigmunda (1856–1939). Chlapec se stává jejím miláčkem.

Očití svědkové sice o Amálii mluví jako o ženě s ostrým jazykem, ale ke svému synovi se chová velice něžně. Říká mu „Můj zlatý Sigi“ a dává mu neomezenou lásku. Díky ní prožívá Sigmund šťastné dětství. V Příboru stráví první tři roky svého života.

Podle jeho vlastních slov mu matka vždycky dávala pocit, že je milovaným a chtěným dítětem.

„Když jsi byl oblíbeným dítětem své matky, budeš mít během svého života pocit vítězství, pocit úspěchu, který se ve skutečnosti málokdy nesplní,“ říká později už jako dospělý muž. První dětské chvíle jsou podhoubím pro jeho budoucí kariéru.

Za odchod může krize

Proč ale Freudovi z Příboru odejdou? Vždyť rodině židovského obchodníka s látkami Jakuba Freuda se ve městě vede dobře. Jenže když v roce 1854 vypuká rusko-turecká válka, dochází ke krizi textilního průmyslu. Zastaví se vývoz sukna na Balkán.

Původně ruční výroba se současně mění v průmyslovou, vznikají nové textilky, v Příboru se objevuje silná konkurence. Jakubův obchod za pár let zbankrotuje.

Příčinou tedy nejsou žádná protižidovská vystoupení, jak se v roce 1953 mylně domnívá britský neurolog Ernest Jones (1879–1958). V roce 1859 rodina zamíří do Lipska, kde se ale zdrží jen krátce, a poté se odstěhuje do Vídně.

Občanem Příboru až do 52 let

Sigmund odpromuje na vídeňské univerzitě a v roce 1881 se stává doktorem všeobecného lékařství. Věnuje se výzkumu, aby zabezpečil svoji nevěstu Martu Bernaysovou, nastupuje do vídeňské Všeobecné nemocnice.

V letech 1900–1905 představí světu svoje poznatky z psychoanalýzy. Úředně zůstává úspěšný vědec občanem Příboru-Klokočova až do svých 52 let, a to navzdory tomu, že žije v rakouské metropoli.

Vzpomínky na šťastné dítě

Na moravské město nezapomněl, ve svých 75 letech píše roku 1931 starostovi Příboru dopis:

„Pod mnoha vrstvami hluboko ve mně stále ještě žije ono šťastné příborské dítě, prvorozený syn mladé matky, který z tohoto ovzduší, z této půdy přijímal prvé nezapomenutelné dojmy“. Do svého rodiště se ale až do své smrti v roce 1939 nevrátí.

„Freud sice později navštívil Rožnov, Olomouc, Brno, Karlovy Vary, Tatranskou Lomnici, ale už nikdy Příbor,“ uvádí současný autor Václav Buriánek.