Kdo ví, možná by to dotáhla na úroveň těch nejzářivějších hollywoodských hvězd. Třeba Joan Crawfordové, nebo své švagrové Mary Pickfordové. Talent i vizáž na to měla. Jenže stačí jeden doušek a všechno je pryč. Plány, představy a nakonec i život…

Před sto lety je Olive Thomasová (1894–1920) vnímána jako stále intenzivněji zářící hvězda, vycházející na hollywoodském nebi a jeden z největších sexuálních symbolů. Muži se na ni tehdy dívají stejně mlsným pohledem jako později na Marilyn Monroe (1926–1962).

Dnes se její jméno vynořuje z minulosti hlavně v souvislosti s tragickým koncem.

Osudová přitažlivost

Za Bernarda Kruga Thomase se provdá v pouhých šestnácti letech. Dva roky po jeho boku jí stačí, aby pochopila, že on rozhodně není ten pravý. Jméno Thomasová si ale už nechá. To Jack Pickford (1896–1933) je jiné kafe.

Potkají se v roce 1916 v kavárně v Santa Monice a vypadá to na osudovou přitažlivost. Jakoby byli vystřiženi ze stejné látky. Oba mladí, nespoutaní, v rozpuku života, s chutí užívat si ho plnými doušky. Navíc oba herci. Pravda, zatím ne kdovíjak úspěšní.

Olive má ale talentu za dva a Jack zase sestru Mary (1892–1979), jednu z největších hvězd němého filmu. Vezmou se tajně ještě týž rok v New Jersey a nějaký čas úspěšně tokají jako dvě hrdličky. A když sem tam přijde nějaká ta bouřka, Jack jí zažene drahými dárky.

Paříž jako poslední pokus

Nezdravá toxicita jejich vztahu vypluje v celé své kráse na povrch až v momentě, kdy Oliviina hvězda začne stoupat kvapíkem výš, zatímco ta Jackova pomalu uhasíná.

Okouzlující herečka jde z filmu do filmu a po hlavní roli ve snímku The Flapper (1920) to vypadá, že se zrodila nová hollywoodská královna. V tu dobu je už její manželství s Jackem v troskách.

V srpnu 1920 společně podniknou poslední pokus o jeho záchranu. Zamíří do Paříže, kde si plánují udělat druhé líbánky. Jenže místo toho spíš po celou dobu vymetají párty a večírky. Tak je tomu i 5. září.

Kolem třetí hodiny ranní se vrací do svého pokoje v hotelu Ritz. Oba jsou už značně společensky unavení.

Bože můj, co jsem to provedla?!

Jdou si lehnout, Olive ale nemůže usnout. Hlava ji bolí jako čert, a tak zamíří do koupelny pro aspirin (podle jiné verze si šla pro prášky na spaní). Rozsvítí si, v tu chvíli se ale ozve rozespalý manžel: „Zhasni, nemůžu spát.“ Olive jeho pokyn splní.

A to doslova. Ve tmě totiž místo aspirinu sáhne po lahvičce s chloridem rtuťnatým, kterým si Jack maže boláky, způsobené syfilis. „Bože můj!“ vykřikne, když si uvědomí svůj omyl.

Šokovaný manžel okamžitě volá doktora a zatím se v Olive pokouší vyvolat zvracení. V nemocnici v Neuilly-sur-Seine, kam jí převezou, není sama schopná lékařům sdělit, co se stalo, jak jí žíravina pustoší hrdlo. O život bojuje ještě několik dní.

Vůli žít má podle lékařů silnou. Dokud jí nezačnou selhávat ledviny. V tu chvíli nad ní muži v bílých pláštích zlomí hůl. Blížící se 26. narozeniny už oslavit nestihne. Umírá 10. září 1920.

Určitě se zabila kvůli jeho nevěrám!

Její smrti je jednou z prvních velkých hollywoodských kauz. Novináři mají žně a zásobují své čtenáře stále novými verzemi toho, jak vlastně herecká kráska zemřela. Jako tenká červená nit se jimi proplétá hlavně jedno slovo – sebevražda.

Řadě lidí nejde do hlavy, jak si mohla splést lahvičku aspirinu, dodávaného v tabletách, s nádobou tekutého chloridu rtuťnatého. „Žádná nešťastná náhoda, prostě se zabila kvůli Pickfordovým nevěrám,“ mají jasno.

Podle jiných zvěstí si sáhne na život kvůli zjištění, že se od manžela nakazila syfilidou. Ve hře je ale i vražda kvůli životní pojistce, což Pickford, stejně jako drby o sebevraždě, vehementně popírá.

Argumenty do ruky mu nakonec vloží francouzský koroner, který smrt Thomasové prohlásí za nešťastnou náhodu.