„Je houževnatá, vytrvalá a přísná,“ tak hodnotí povahu Anny Fingehutové její současníci. Jde o ideální kombinaci pro podnikání, K tomu je pracovitá a má milé vystupování.

Ryzího charakteru dívky pracující ve strýcově krupařském obchodě na pražské Malé Straně si všimne si všimne Jan Novák, sklepník z podniku U zlatého anděla a požádá ji o ruku.

Po svatbě v roce 1808 dají manželé dohromady svůj skromný kapitál, Anna (1788‒1873) má ušetřených 70 zlatých, dostane od tchyně 25 zlatých.

Za to si pronajmou nejdříve traktérství (lidové pohostinství) u zlatého hada na Maltézském náměstí a později výčep v karlínské Invalidovně, kde pivo i peníze tečou proudem, proto zvládnou i znehodnocení měny v roce 1811.

Na smutek nemá čas

Mají i další plány, víc odvahy než manžel má rozhodně Anna:

„Mé paní sestře, která mě nejvíce k tomu měla, by jsem sobě něco pronajmuli, jsem řekla, že Honzíček nemá chuť a kdyby se nám špatně vedlo, že bych sobě dělala předhůzky, že jsem jej k tomu svedla.“ Další štací podnikatelského páru se potom stává malostranský pivovar U Hermonů, který pod jejich správou vzkvétá.

Po Annu přichází ale nečekaná rána, když v roce 1819 zemře její manžel. Smrt milované bytosti ji zasáhne, ale musí se postarat o rodinu, a proto na naříkání není čas. Tři roky vede podnik sama.

„Anno, nevezmete si mne za ženu?“ vysloví se sládek od Šturmů Anton Fingerhut, který po ní pokukuje a 7. října 1822 si řeknou svoje ano.

Vzkvétající živnost

„Podnik na Malé Straně paní Anna opustila a rodina se přestěhovala na Uhelný trh do domu U Šturmů, kde pivovar pracovitostí, podnikavostí i šetrností obou manželů prosperoval tak, jako vše, čeho se Annina ruka dotkla,“ chválí její schopnosti historička Milena Secká.

Brzy si nahospodaří tolik, že už nemusí být v pronajatém a 27.srpna 1826 si koupí za 27 5000 zlatých pivovar, vinopalnu a hostinec v domě U Halánků. Lokál vzkvétá a Pražané ho považují za oblíbenou adresu.

Jako blesk z čistého nebe přijde smrt manžela 17. října 1832. Mezi lety 1828-1836 navíc umírají i její tři děti, zbydou jenom dva synové Ferdinand (1824‒1887) a Vojtěch (1826‒1894). Zármutek Anna promění v energii vkládanou do obchodu.

Přísná, ale velkorysá kapitalistka

A mimořádné pochopení má i pro opuštěné a chudé. Chudí studenti se u ní mohli stravovat zdarma, ve svatojanských dnech měli poutníci nocleh také zdarma.

Její služby vzbuzovaly obrovský zájem, Dokonce takový, že 1. února 1867 dává do novin inzerát „V posledních letech rozmnožil se počet almuženců až na 4000 měsíčně, i nemohu při nejlepší vůli vyhověti.

Uvádím tedy ve známost, že od 1. března bude se chléb rozdávati jen starým a k práci neschopných osobám a jen takové budou míti přístup do dvora.“ Velkorysost jí dovolují mimořádné zisky z jejích firem.

Nejvýnosnější lihoviny

Vlastní vařené pivo prolévají hrdlem štamgasti ve výčepu.

Největší kšeft je ale obchod s lihovinami, panáky je možné si poručit v hostinci, ve skladu si koupit lahev a zbytek produkce putoval do celých Čech, Anna, která manžela přežije o 41 let, je svoje zaměstnance přísná, ale chápavá a uznalá.

Vše osobně kontroluje včetně kvality chmele v žocích. Nakonec si ale ponechá nejvýnosnější část živnosti – výrobu lihovin.

Na Annino podnikatelské nadšení naváže Josefa Náprstková (1838‒1907), manželky Annina syna Vojtěcha, který hostinec promění v centrum vlastenců a spolkové činnosti. Schází se tu například Americký klub dam.