Většinu slov používáme rychle a zcela automaticky, prostě jak jsme se je naučili. Teď se však na chvilku zastavme. Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, jak věci kolem nás vlastně získaly svá jména?
Etymologie rozhodně není nudná věda! Některá slova prošla při svém vývoji skutečně klikatou cestu a jejich původ nás může i docela pobavit. Přinášíme vám ochutnávku těch nejzajímavějších.
ŽALUZIE: Závistivcům pohled zakázán!
Žaluzie si dáváme do oken jako ochranu před dotěrnými slunečnými paprsky. Ale také před neméně nepříjemnými pohledy kolemjdoucích. A stejně je to už v 16. století, kdy se první typy žaluzií objevují v Itálii a poté i v jižní Francii.
Každý chce mít doma soukromí a lidé přeci umí být pěkně závistiví, ne? Závist má významově blízko k žárlivosti a francouzština má obě tyto nepěkné vlastnosti význam „jalousie“ [žaluzí]. Podobně je to i italsky a stejný základ nakonec najdeme i v angličtině.
PLAMEŇÁK: Ptáci netančí flamenco
Elegantní růžový pták svým jménem možná trochu připomíná výrazy „plápolat“ či „planout“. Nic společného však s nimi nemá! Do němčiny či angličtiny se plameňák překládá jako „flamingo“, do španělštiny „flamenco“.
Že by tedy plameňáci nějak souviseli s proslulými španělskými tanci? Kdepak, ani tudy cesta nevede. „Flamenco“ totiž španělsky znamená i vlámský, tedy související s Vlámy, národem žijící v Belgii.
Podle tradičního stereotypu jsou tito lidé světlovlasí a mají bledou, jemně růžovou pleť. Když tedy v dřívějších dobách jezdí Vlámové obchodně na jih Evropy, mezi snědými a tmavovlasými Španěly působí trochu kuriózně.
Navíc jsou proti jihoevropanům i celkem vysocí, tedy všemi znaky připomínají vzpřímené bledě růžové opeřence.
DOKOŘÁN: Podstava všeho světa
„Tady je ale horko, otevři to okno dokořán.“ Pokyn samozřejmě pochopíte tak, že okenní křídla rozevřete zcela naplno, div je nevyvrátíte z pantů. Prostě jak nejvíc to jen jde – až „ke kořenům“! Proč zrovna toto přirovnání?
Pravým významem slova „kořen“ není jen základní část rostliny nebo třeba zubu, ale v podstatě základ čehokoliv. Podstata, původ, příčina. Proto se „dostáváme věcem na kořen“ či se „vracíme ke kořenům“.
A na samý základ, aby nám vůbec žádné sklo nebránilo, tedy otevíráme i okno. A z kořenů se stane „dokořán“.
KRAVATA: Uvažte si Chorvata
Jsme v Paříži a píše se rok 1635. Přijeli sem chorvatští vojáci, kteří chtějí podpořit krále Ludvíka XIII., a pozornost přitahují především svým oblečením. Kolem krku nosí zajímavě uvázaný šátek různých barev.
Francouzův se to líbí, začnou je napodobovat a tomuto způsobu uvazování šátku tedy říkají „cravate“, což v tehdejším jazyce znamená „Chorvat“.
Kravaty se stanou nejprve součástí uniforem francouzské armády a postupně běžným doplňkem pánského obleku po celém světě. A jejich francouzské jméno se do většiny jazyků rozšíří taktéž.
SKOPČÁCI: Lidé z hor
Když označíme Němce jako skopčáky, dodnes z toho cítíme hanlivý tón. Proto není divu, že jedna teorie ukazuje na původ slova někde u významů „skopová hlava“ či „pojídač skopového“. Ale není to tak!
Když v historii obývají Němci pohraniční oblasti Sudet, žijí především v lesích, v kopcovité krajině. Češi se oproti tomu usadili v údolích, ve vesnicích a městečkách.
A když Němci přijíždějí do českými lidmi obydlených vesnic na trhy, sjíždí se sem tedy doslova „z kopců“. Jak jinak by jim tedy místní obyvatelé mohli říkat, než „skopčáci“?
ŠKOLA je zábava!
Slovo škola pochází z řeckého „scholé“, jehož původní význam je překvapivě „odpočinek“ či „chvíle oddechu“. Trochu paradox?
Ani ne, první školy ve starém Řecku totiž nejsou žádnou nudnou povinností, ale především zábavou pro bohatší lidi, kteří mají ke vzdělávání především dostatek volného času.
RIVAL: Boj o řeku
Když je někdo vaším rivalem, asi ho nemáte příliš v lásce. A dobře spolu nevycházejí asi sousedi, kteří se v dobách minulých spolu musí dělit o vodu. Přesně tedy o nějaký potok, strouhu či říčku.
Rival tedy pochází z latinského slova „rivus“, což znamená řeku či menší vodní tok.
KREDENC: Věřím ti!
Dnes je to obyčejný kus kuchyňského nábytku, dříve ale tzv. kredencování znamenalo popíjení nápojů před významnou návštěvou. Proč? Aby hosté věřili, že nápoje nejsou otrávené.
Slovo k nám přišlo z italského „credenza“ (důvěra), souvisí s latinským „credere“ (věřit), ale také krédem (přesvědčení či vyznání) či kreditem (půjčka a tedy vyjádření důvěry).
