Maruška s pláčem utíká do lesa. „Pamatuj! Bez jahod se zpátky nevracej!“ zní jí v uších výsměšný hlas macechy. Jenže kde má nasbírat sladké červené jahody, když řádí zima až praští a zem je zmrzlá na kost? Kdyby se tak mávnutím kouzelného proutku únor proměnil v červen, zadoufá… 

Přání ubohé dívky naštěstí nevyjde na prázdno.  V lese potkává dvanáct měsíčků, kteří jí pomohou s jejím trápením. Zima na chvilku zmizí a Maruška nasbírá jahod celý košíček. Když ho přinese maceše, ta se může vzteky přeskočit.   

Motivy se kradou 

Sotva se lidé naučí mezi sebou dorozumívat, už si vyprávějí příběhy s různými motivy, předchůdce dnešních pohádek. „Někteří badatelé tvrdí, že pocházejí už z doby železné nebo doby bronzové, někteří kladou počátek pohádek do neolitické revoluce, do počátků zemědělství,“ tvrdí současný etnolog Petr Janeček.

Původní pohádky připomínají spíše horory a nejsou určeny pro děti. Teprve později v nich začne vítězit dobro nad zlem. Jejich motivy od sebe přebírají jednotlivé národy. Existuje tedy nějaká pohádka, kterou můžeme považovat za ryze českou?

Ano, i když její první záznam ze 14. století zabere sotva pár řádek a připomíná spíše telegrafickou zprávu…    

Jahody v zimě 

Jeden z prvních absolventů pražské univerzity a autor textů pro výuku latiny Bartoloměj z Chlumce, řečený Klaret (1320–1370) zapisuje v roce 1366 do svého spisu Exemplarius auctorum (Vzorník autorů) krátké příběhy.

Podle Janečka jde o tzv. exempla, kazatelské překlady, kterými hlavně františkáni a dominikáni rádi zpestřují svoje naučná lidová kázání. „Jakási žena poslala dceru sbírat jahody v měsíci únoru.

Ta, když přišla do lesa, spatřila dvanáct plešatých starců, sedících okolo ohně. Dala jim dobré jitro a jeden z nich: »Co hledáš?« Ona odpověděla: »Sbírám jahody.« Únor jí řekl:

»Trhej.« A ona vzala a donesla matce — a tak se divily, “ vypráví český překlad Klaretova latinského příběhu s názvem Jahody v zimě. Pochází z roku 1924 od literárního historika Václava Flajšhanse (1866–1950).  

Tři nesplnitelné úkoly 

Janeček si myslí, že jde o předlohu pro pohádku s opravdu českým původem, Bartoloměj pocházel z východních Čech, z Chlumce nad Cidlinou. Z krátkého naučného textu se vyvine příběh O dvanácti měsíčkách.

Jeho asi nejznámější podobu na svém putování venkovem vyslechne a ve své knize pohádek lidem převypráví spisovatelka Božena Němcová (1820–1862). Hodná a skromná Maruška v jejím příběhu nemá lehký život. Zlá macecha dává přednost svojí dceři Holeně.

Obě nenávistné ženy se předhánějí v tom, jak Marušce co nejvíc uškodit. Vymyslí pro ni tři úkoly, které považují za nesplnitelné. Uprostřed kruté zimy má dívka přinést fialky, jahody a jablka. 

Trápení s macechou 

Nešťastná dívka neví, co má dělat. Potkává ale dvanáct měsíčků, pomocníky, kteří mají tajemnou moc nad přírodou. Předají si na chvilku vládu: „Vatra rudě zahořela, sníh se ztrácel, ale stromy neobalovaly se listem;

jeden lísteček po druhém opadával, a chladný větřík je roznášel po zažloutlém pažitu, jeden sem, druhý tam…

Maruška se dívala jen po červených jablkách, a tu vidí vskutku jabloň, a na ní vysoko mezi ratolestmi červená jablka.“ Dívka s jejich pomocí všechny úkoly splní a po zlé maceše i její dceři se slehne zem. Dobro nad zlem vítězí.

I když příběh s jahodami považujeme za naši pohádku, motiv zlé macechy, která trápí svoji nevlastní dceru, se jako červená nit vine i dětskou literaturou jiných evropských zemí. Hodně se objevuje například ve slovinských pohádkách.