Plán spojit ruskou pevninu s poloostrovem Krym vzniká už na počátku 20. století. Konkrétní obrysy mu dá však teprve Adolf Hitler, když Němci po útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 obsadí část Ukrajiny, Kavkazu a Krym.

Válečná situace na východní frontě však zkraje roku 1943 nehraje nacistům do karet.

Německá armádní skupina má tehdy za úkol opouštět Kavkaz. Část vojáků zůstává východně od krymského města Kerč. „Za všech okolností braňte své pozice,“ vzkazuje jim nacistický vůdce Adolf Hitler (1889–1945). Zásobování vojenských jednotek se ale dá provést jedině přes úžinu.

100 tun materiálu nestačí

Organizace Todt, která zodpovídá za budování vojenských strategických objektů, sestrojí lanovou dráhu přes Kerčský průliv. Den co den tudy putuje 100 tun materiálu, jenže to nestačí k tomu, aby vojáci netrpěli.

Nacistický architekt Albert Speer (1905–1981) proto předkládá vůdci svůj návrh výstavby mostu pro železniční a silniční dopravu. Ten s ním souhlasí.

Vůdce dává šibeniční termín

Stavět se začíná v březnu 1943. Hitler doufá, že díky mostu se podaří Němcům brzy znovu proniknout na Kavkaz. „Musí stát do šesti měsíců!“ přikazuje Hitler a nechává na Krym poslat moderní stavební stroje z říše. Vytvořit tak náročnou stavbu během šibeničního termínu ovšem není jednoduché.

Vyhodí stavbu do vzduchu

„Už tehdy bylo jasné, že most nikdy nebude dokončený,“ zapisuje si do poznámek Speer, ale přesto se do stavby pouští. Brzy se ale ukazuje, že mu chybí pracovní síly. O půl roku později stojí jenom třetina mostu, zhruba 4,5 kilometru.

Sovětská armáda vytrvale útočí a Němcům nezbude než ustoupit. Most přitom vyhodí do vzduchu.