Píše se rok 1633 a Galileo Galilei (1564–1642) má problém. Předvolání k inkvizičnímu soudu. Vymlouvá se na chatrné zdraví, inkvizice je však neoblomná.
Páter píše udání
Není to poprvé, kdy jako učenec u církve narazí.
Problémy má už v roce 1613, kdy poprvé veřejně tvrdí, že geocentrický model vesmíru s nehybnou Zemí, kolem které se vše včetně Slunce otáčí, se mýlí a pravdu má heliocentrický pohled Mikuláše Koperníka (1473–1543), kdy se naopak otáčí Země kolem Slunce.
Což je ovšem v rozporu s Biblí, takže to končí udáním, které v roce 1615 píše páter Niccolo Lorini (1544-1617). Inkvizice zahájí řízení, kam se Galilei optimisticky vydá bránit své názory.
Řím však diskutovat nemíní a hrozbou vězení nutí Galilea, aby vše odvolal. Domlouvá mu i kardinál Roberto Bellarmino (1542–1621), jeden z těch, kdo nechal za podobné názory upálit italského astronoma Giordana Bruna (1548–1600).
Galilei není žádný chrabrý rebel, a tak sklapne podpatky a podřídí se. Byť se netají nelibostí nad nekompetentností teologů v oblasti astronomie.
Papež se zlobí
Když se v roce 1623 jeho přítel a obdivovatel kardinál Maffeo Barberini (1568–1644) stává papežem Urbanem VIII, vycítí Galileo šanci a vrací se k obhajobě heliocentrické nauky.
V knize Dialogy o dvou největších systémech světa ji vysvětluje formou dialogu učence, zvídavého laika a hloupého prosťáčka, který hájí původní teorii.
Ač knihu přepisuje tak dlouho než je katolická cenzura spokojená, sotva je vytištěna, přichází zákaz a v říjnu 1632 výzva, aby se dostavil před inkviziční soud. Výmluvy na zdravotní stav, ani přímluvy jeho zastánců, nepomohou.
Buď dorazí, nebo bude zatčen a dopraven do Říma v řetězech. Znovu sice jde o spor mezi starou a novou koncepcí vesmíru, tentokrát je však spor navíc osobní.
Nejenže Galileo do úst hloupého prosťáčka vložil papežovy argumenty z jejich dávné diskuse, ale ještě se jim ústy učence vysmál.
Odvolává a slibuje
Inkviziční soud mu 12. dubna 1633 dává za vinu, že proti zákazu dále šíří Koperníkovo dílo, ač slíbil, že tak činit nebude. Během procesu je podroben čtyřem výslechům, kdy smí pouze odpovídat na otázky a žádná diskuse se nepřipouští.
Už během druhého Galileo uznává, že pochybil. Soud však jeho pokání ignoruje a při posledním dokonce padá nařízení: „Nechť je vyslechnut o svých záměrech pod hrozbou mučení,“ provázené ukázkou mučících nástrojů. To úplně stačí.
Galilei, v té době starý a nemocný muž, nikdy nebyl hrdina. „Odvolávám, zatracuji a ošklivím si svou pomýlenou práci“ klečí poníženě před soudci, přesto je odsouzen k doživotnímu domácímu vězení.
Svou slavnou větu „A přece se točí!“ přitom zcela jistě neřekne. Něco takového by před úředníky inkvizice znamenalo rozsudek smrti.