Z umělců, inženýrů a sedláků neochotně rukujících za Rakousko-Uhersko se prakticky přes noc stávají legionáři ochotní položit svůj život za vlast. Později se opěvovaní hrdinové obratem mění v zatracované obětní beránky.

Osudy příslušníků československých legií jsou mimořádně bohaté na zvraty, nečekané vzestupy i pády. Jsou mezi nimi literáti, nadaní vědci i profesionální vojáci. Někteří z nich udělají hvězdnou kariéru, aby vzápětí skončili v nemilosti, či dokonce za mřížemi.

Bigamista s duší literáta

Jaroslav Hašek (1883–1923)

Autor Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (1923), někdejší bohém, dobrodruh a tulák, který prošel pěšky Halič i Uhry, se sám zapojuje i do válečného dění. Roku 1915 dobrovolně narukuje k armádě v Českých Budějovicích.

O svém rozhodnutí se neobtěžuje informovat nikoho ze svých blízkých, takže je zpočátku považován za nezvěstného. Záhy se nechává zajmout a roku 1916 vstupuje do legií, kde postupně působí v náborové komisi jako písař i střelec.

Záhadná proměna

Když se roku 1918 legionáři vydávají na západní frontu, Hašek s jejich záměrem nesouhlasí, přidává se k Rusům a poněkud překvapivě se ze zarytého anarchisty stává zapáleným bolševikem. Někdejší alkoholik se navíc už ani nedotkne skleničky.

Je jmenován šéfem armádní tiskárny v ruské Ufě a prakticky vládne ruskému městu Bugulma, kde podle některých zdrojů nařizuje celou řadu poprav. Z Ruska si přiváží mladičkou ženu Šuru, čímž se dopouští bigamie. Jaksi totiž pozapomněl na existenci své české manželky Jarmily.

Hrdina i kontroverzní prezident

Ludvík Svoboda (1895–1979)

Rozporuplná postava československých dějin. Krátce po odvelení na východní frontu se nechává zajmout a již roku 1917 bojuje s legionáři u Zborova a později i u Bachmanče.

Do vlasti se nakonec vrací jedním z posledních lodních transportů přes Japonsko a USA v hodnosti kapitána. Pokračuje v armádním působení a za druhé světové války se velmi odvážně zapojuje do odboje a ilegálně prchá do Polska.

Politické zklamání

Ač ho v 50 letech smetou čistky, opět se vrací a roku 1968 je zvolen prezidentem. Zpočátku se k událostem pražského jara staví velmi odvážně a nesmlouvavě, nakonec však své pověsti válečného hrdiny nedostojí a pouze pasivně přihlíží normalizaci. Z prezidentské funkce se stahuje roku 1975 mimo jiné ze zdravotních důvodů.

Novodobý Jan Žižka

Jan Syrový (1888–1970)

V době začátku první světové války je ve Varšavě, a tak ihned narukuje do ruské armády. Stává se v Kyjevě jedním z prvních členů České družiny. V bitvě u Zborova přichází o pravé oko, díky čemuž se mu později přezdívá „Žižka od Zborova“.

Ke zranění však dochází den před bitvou během dělostřelecké přípravy. Přechází k legiím, kde strmě stoupá po kariérním žebříku a sbírá jedno vyznamenání za druhým. Stává se prakticky velitelem všech protibolševických vojenských sil na Sibiři.

Zvraty osudu

Po svém návratu je oslavován jako hrdina, děti se o něm učí ve škole, sklízí ovace na všech stranách. Roku 1924 se dokonce stane náčelníkem hlavního štábu československé armády. Roku 1938 se podvoluje politickému tlaku a stává se hlavou úřednické vlády.

Jenže to se mu stane osudným. Za své působení během okupace je roku 1945 obviněn z údajné kolaborace a odsouzen na 20 let do vězení (jedním z argumntů proti němu je například vynucené setkání s Adolfem Hitlerem).