Adolf Hitler  mluvil i do výroby zbraní. Často však proti vší logice. Koncept supertěžkého „pozemního křižníku“ P. 1000 Ratte mu vymluvil roku 1943 architekt třetí říše Albert Speer.

Gigantický 2000tunový Landkreuzer P. 1000 Ratte, v překladu Krysa, by se sunul po zemi rychlostí 40 kilometrů v hodině. Z jeho útrob by mohli vyrážet na průzkum dva vojáci na motorkách.

Zvuk, který by dokázal zabít i člověka? Nejlépe rovnou desítky či stovky lidí? Takový koncept zněl nacistům jako skvělý nápad na další z jejich „zázračných zbraní“.

Doktor Richard Wallauschek rozpracoval zbraň složenou z plynové spalovací komory a dvou třímetrových reflektorů. V tu chvíli ještě netušil, že slibný vývoj nebude mít dlouhého trvání.

Stroj spalující metan a kyslík vydával infrazvuk o frekvenci 44 hertzů. Reflektory jej měly poslat na nepřátelská vojska. Jaký byl efekt? Na vzdálenost 280 metrů bylo obětem zle od žaludku a trápily je závratě. A to bylo vše.

Vzhledem k vysokým nákladům na stavbu, provoz i údržbu a lehkému zničení stroje tak sonické dělo Spojenci v bitvách nikdy nepotkali.

Na projektu létající talíře třetí říše se podílela údajně řada vědců – a mnoho z nich se k tomu po válce také přiznalo, mezi nimi i slavný raketový konstruktér Richard Miethe (1930–2012).

Pravdou však je, že o projektu stroje, který prý v případě úspěšného testu mohlo letět až 5000 kilometrů v hodině, chybí důkazy. Plány na jeho konstrukci údajně byly převezeny do USA, Velké Británie a Sovětského svazu.

Pokud by to byla pravda, největší úspěchy by s nimi slavily Spojené státy. Projekt Avro Canada VZ-9-AV Avrocar vyvinutý britským leteckým konstruktérem Jackem Frostem (1915–1979) však znamenal zklamání. V konkurenci moderních letounů zkrátka neobstál.

Německý fyzik Hermann Oberth (1894–1989) přišel roku 1929 s na svou dobu unikátním konceptem, který by zaskočil snad i tehdejší autory vědecko-fantastické literatury. Sluneční dělo.

Mělo jít o orbitální stanici s obřím zrcadlem odrážejícím sluneční paprsky na planetu. Z místa vzdáleného 8000 kilometrů mělo být zrcadlo schopno koncentrovat sílu ze Slunce do jediného bodu.

Sami nacisté, které koncept zaujal, ovšem s výstavbou dříve než za 50 let ani nepočítali…

Dva ohromné nacistické železniční kanony dostaly jména Dora a Schwerer Gustav, v překladu Těžký Gustav. Hlaveň měla na délku 32 metrů. S ráží 800 milimetrů a vahou 1350 tun dostřelily tyhle hračky až do vzdálenosti až 47 kilometrů.

Jejich protipancéřový granát dokázal projít metr silnou ocelovou deskou! Na přepravu jednoho kanonu bylo zapotřebí 26 vagonů, do kterých se uložily rozebrané součásti! Gustav se předvedl Sovětům u Sevastopolu a Leningradu.

Dora se sice tyčila Stalingradu, ale tam si ani nevystřelila. Torzo Gustava našli američtí vojáci u Saské Kamenice na severním úpatí Krušných hor. Nacisté ho ale stihli zničit, aby nepadl do rukou nepřítele.