Mučení se dá popsat jako jednání, jímž je člověku úmyslně způsobena silná bolest či tělesné nebo duševní utrpení. Jak je to ale s praktikami, které po sobě nezanechávají známky mučení? Které způsoby mučení se hojně používají v dnešní, moderní době?

Účel mučení se během historie stále měnil. V dnešním světě jde hlavně o to dostat z vězňů potřebné informace nebo si vynutit přiznání ke spáchanému činu.

Na mnoha místech ale slouží trýznění lidí jako prostředek k zastrašování nebo pouze pro potěšení dozorců, kteří si užívají pohled na podřízeného člověka. Používá se fyzické násilí, větší efekt má ale podle některých mučení psychické.

Je až neuvěřitelné, že v posledních letech k mučení dochází ve 141 zemích světa.

Dá se mu zabránit?

Proti mučicím praktikám bojují různé organizace, tou zřejmě nejznámější je Amnesty International. A i když je zákaz mučení obsažený v mezinárodních dohodách a jeho vykonávání se klasifikuje jako mezinárodní zločin, úplně vymýtit se ho zřejmě nikdy nepodaří.

Na místech, kde zuří válka či ozbrojený konflikt, to ani není možné. Nejedná se ale pouze o rozvojové země.

O tom svědčí i zřejmě nejznámější mediální případ z americké základny Guantanámo na Kubě, která byla otevřena krátce po teroristických útocích z 11. září 2001.

Jaké formy mučení se dnes používají:

Vodní žalář

Kde se nejvíce provozuje: Čína

Tato metoda spočívá v tom, že je člověk až po hrudník uvězněn v kleci, která je ponořená do špinavé vody, v níž se vyskytují často krysy, odpadky nebo výkaly. Vězeň má navíc omezený pohyb, a to nejen kvůli vodě, ale i kleci samotné. Ta má po obvodu ostny a hřeby, které znemožňují jakýkoli pohyb do strany.

Waterboarding

Kde se nejvíce provozuje: Spojené státy americké

Obdoba tohoto mučení se používala již od středověku během španělské inkvizice, stejně tak si ji oblíbili členové gestapa během 2. světové války nebo američtí vojáci během války ve Vietnamu.

Podle organizace Amnesty International se jedná o regulérní mučící techniku, bývalý viceprezident USA Dick Cheney ji ale popsal jako „přínosný zdroj informací“.

Za touto metodou stojí dvojice zkušených vojenských psychologů John Bruce Jessen a James Mitchell, kteří s ní přišli po teroristických útocích z 11. září 2001, aby vyslýchali podezřelé z terorismu.

Kontroverzní technika

Jak již napovídá anglický název, jedná se o mučení spojené s vodou. Vězeň je přivázán vleže k desce tak, aby měl nohy výš než hlavu. Díky tomu se tak voda nedostane do plic. Přes obličej dávají vyšetřovatelé látku, na níž se neustále lije voda.

Oběť má pak pocit, že se opravdu topí, a okamžitě se u ní spouští dávicí reflex. Tento postup má přivodit zadrženým lidem výjimečný stres, zároveň je ale bezbolestný a bez trvalých následků. Proto byl podle údajů CIA u výslechů vždy přítomen lékař.

Pokud by totiž došlo ke špatnému naklonění člověka, voda by se dostala do plic a vězeň by se skutečně utopil. Agenti, kteří tuto techniku vyzkoušeli na sobě, vydrželi maximálně 14 vteřin.

Brainwashing (vymývání mozku)

Kde se nejvíce provozuje: Spojené státy americké

I tato mučicí forma cílí více na psychickou stránku člověka, než na fyzickou bolest. A patří k těm nejúspěšnějším při získávání informací. Jedná se o kompletní dezorientaci, která zahrnuje především nedostatek nebo úplnou absenci spánku a odpočinku.

Potvrzen byl případ vězně, který musel vydržet bdít celkem 7 dní v kuse. Často tuto formu týrání doprovází monotónní zvuk, jakým může být například kapání vody z kohoutku. Navíc pokud se vězeň čímkoliv prohřeší, nevyhne se silnému bití.

Postupně tak dochází k tzv. superstresu, který přechází ve zvláštní tzv. hypnoidní stav a vězněná osoba se přizná takřka k čemukoli.

Svlékání donaha, pověšení a elektrošoky

Kde se nejvíce provozuje: po celém světě

Už samotné svlékání donaha představuje pro člověka nehumánní a ponižující zacházení. Většinou je ale doprovázeno svázáním vězně do nepřirozených poloh nebo do pozic, ve kterých se nemůže pohnout.

Jedna z forem spočívá v omotání provazu kolem hrudníku, následnému stažení a pověšení, při kterém často oběti umírají.

Zavěšení člověka nahrává dozorcům k dalšímu zintenzivnění výslechu, kdy zajatce surově bijí železnými tyčemi nebo dřevem, na kterém jsou připevněné hřebíky. Ničím výjimečným je také pálení cigaretami nebo použití elektrických obušků.

Stísněni v samostatných celách

Kde se nejčastěji vyskytuje: Čína

Jednou z forem mučení je také speciální cela, která je cíleně menší než výška člověka. Její rozměry pak vězni znemožňují, aby se v ní postavil nebo si lehl. Místnost je velmi pevně utěsněná a nenachází se v ní žádné otvory kromě malých mřížových dvířek.

Dovnitř tak nepronikne žádné světlo. Často musejí zajatci ještě čelit extrémnímu chladu nebo teplu, které na ně dozorce pouští. Je prokázáno, že někteří vězni byli takto zavření až 120 dní.

Tygří lavice

Kde se nejčastěji vyskytuje: Čína

Praktika spočívá v tom, že vězni nuceně sedí na malé, asi 20 cm vysoké železné lavici s deskou připevněnou na zádech a hlavě. Zajatec je pak svázán tak, aby jeho záda byla připevněna k desce a nohy přivázané k lavičce.

Kotníky svážou dozorci k sobě a položí pod ně ve většině případů cihly. Zároveň s tím tlačí na vězňova kolena ocelovou tyčí.

Bílé mučení

Kde se nejvíce vyskytuje: Írán, Spojené státy americké, Velká Británie

Bílé mučení je intenzivní formou emocionálního a psychologického mučení, která využívá především smyslovou deprivace ke zničení svých obětí. Íránská vláda ji používala především pro politické vězně. A v čem spočívá?

Všechno v místnosti bez oken je přesně ve stejném odstínu bílé. Metoda je velice pečlivá, vězni totiž dostávají i bílou rýži servírované na bílé desce. Strážci nosí dokonce speciální obuv, která tlumí jejich krok, takže se vězeň cítí zcela izolovaný. Nemá právo ani mluvit.