„Než odjedeme, musím si zabít ještě aspoň jednoho Čecha,“ ušklíbl se čerstvě propuštěný vězeň na kamarády ve vlaku a připravil si kus železa. Za svůj útok na legionáře si za chvíli vyslouží smrt.

„To tu nechte,“ řekl důrazně ruský voják a ukázal na zbraně v rukou československých legionářů. „To jste se zbláznili?

Moc dobře víte, co nás ještě čeká za cestu,“ bouřili se muži z československého armádního sboru, který měl už tak za sebou ošklivé boje u Bachmače.

Vojáci měli před sebou tisíce kilometrů po transsibiřské magistrále, kde si nikdy nemohli být jistí, kdo na ně zaútočí. A zda to náhodou nebudou Rusové sami.

Nepřetržité provokace

Cesta československých legionářů do Vladivostoku, kde se měli nalodit a odkud měli odplout do Francie bojovat proti Němcům, byla plná ruských provokací.

Zatímco vlaky s propuštěnými maďarskými a německými zajatci si to šinuly bez problémů po kolejích, vagony s Čechoslováky byly stále úmyslně zadržovány.

Vzájemná nevraživost legionářů a bolševiků narůstala, dokud nepřetekl 14. května 1918 pohár československé trpělivosti. Skupina legionářů opět vyčkávala na nádraží v Čeljabinsku na Urale, když kolem zrovna projížděl vlak s maďarskými a německými zajatci.

Vtom z vagonu vylétl kus železa a strefil přímo do hlavy střelce Františka Ducháčka, který se skácel v bezvědomí k zemi. Ve zbytku legionářů, jinak nevídaně disciplinovaných mužů, se náhle probudil dlouho rostoucí vztek.

Bez přemýšlení se rozběhli za projíždějícím vlakem, ten zastavili, našli si viníka a na místě jej ubili.

Každého zastřelte!

To, co následovalo, je jako vystřižené z akčního filmu. Bolševické stráže se jaly místo původních útočníků zatýkat československé legionáře. Jejich kamarádi je však brzy vysvobodili ze zajetí a rozjeli tak odvetnou akci, kterou nikdo nečekal.

„Každého Čechoslováka se zbraní zastřelte!“ zněl rozkaz z Moskvy. Legionářům v zájmu záchrany jejich vlastních životů nezbývalo nic jiného než začít likvidovat bolševiky ve svém okolí. To, co Čechoslováci předvedli v následujících měsících, vyráželo dech.

45 000 mužů dokázalo obsadit oblast kolem transsibiřské magistrály ve středním Povolží, na jihu Sibiře, severu Kazachstánu až po severovýchod Číny o celkové rozloze 1 500 000 kilometrů čtverečních!

Čechoslováci tak stanuli v čele protibolševického odboje a prakticky ovládali veškerý pohyb na transsibiřské magistrále.

Vládci Sibiře

Většina ruských obyvatel stála při Čechoslovácích, kteří se díky své odhodlanosti a smyslem pro svobodu i spravedlnost stali vzory pro miliony lidí. Udržovali klid v zemi, bojovali za pořádek, svobodu projevu i tisku.

Dokázali se přizpůsobit drsným přírodním podmínkám. Legionáři získali ve světových novinách výmluvné přízvisko: „Vládci Sibiře“.