Heslo „Válka je u konce!“ zní 1. května 1945 přerovskými ulicemi. „Říkali to v rozhlase,“ dodávají nadšení obyvatelé moravského města. Tato informace jim rozproudí krev a mají to odnést přítomní němečtí a maďarští vojáci.
Ale do skutečného konce války zbývá ještě celý týden. Tohle nemůže skončit dobře…
Pro svou strategickou polohu je Přerov oceňován už odedávna. V druhé polovině 19. století se navíc stane důležitým železničním uzlem.
Jeho pozitiva si dobře uvědomuje i vedení zbytků německé armády, které sem začne na jaře roku 1945 stahovat své vojáky i civilní německé obyvatelstvo, aby je evakuovalo na západ. Z opačné strany se totiž valí Rudá armáda.
Město zaplaví letáky
V okolí Přerova v té době operují některé skupiny odboje. Ač značně zredukované dlouhou okupací a terorem, jejich členové jsou plni odhodlání.
Od září 1944 to byla zejména 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky pod velením majora Dajana Bajanoviče Murzina (1921–2012).
Právě od ní přichází v březnu následujícího roku povel všem zdejším odbojovým skupinám k ozbrojenému povstání proti nepřátelům zdržujícím se v Přerově. Součástí byla i vylepování a distribuce letáků vyzývajících k odporu.
„S jarem se blíží osvobození s pomocí Rudé armády. Nastala doba, kdy je nutno, abychom se spojili k odboji proti německým nacistům a českým zrádcům.“
„Pamatujte si jména všech nacistů a jejich pomahačů. Nedejte fašistickým vrahům pokoje ani ve dne ani v noci.“ Tyto a jim podobné výzvy vídají Přerované v oněch osudných měsících roku 1945.
Rudá záře se blíží
Mezitím se Rudá armáda nezadržitelně blíží. 26. dubna je osvobozeno Brno, 30. dubna Ostrava. Na opačné straně protektorátu už od 17. dubna operuje americká armáda. Manévrovací prostor německých vojsk se zužuje.
Česká území jsou jejich posledním útočištěm, v té době je zde soustředěno stále přes milion vojáků a také ohromné množství těžké bojové techniky včetně asi dvou tisíc tanků a tisíce letadel.
Němci se stále upínají k tomu, že z této obtížné situace vyváznou, mnozí z nich své touhy soustředí na koleje vedoucí z Přerova. Místní jim ale odjezd nehodlají nijak ulehčit.
Posledního dubna je ustaven Okresní revoluční národní výbor a Revoluční místní národní výbor, které se pokusí převzít kontrolu nad chaotickou situací.
Překvapivá zpráva
Ráno 1. května 1945 se v Přerově éterem line překvapující zpráva, že Německo kapitulovalo! Hlasatel provolává slávu republice a vyzývá místní, aby se shromáždili na náměstí. Kdo byl oním poslem naoko šťastných zpráv, se nikdy nepodařilo zjistit.
Neví se ani to, zda lživou informaci vypustil úmyslně, či zda pouze nedopatřením překroutil zprávy o smrti vůdce Adolfa Hitlera (1889–1945), který podle nacistické propagandy „padl za vlast v boji proti bolševickým hordám při obraně Říšského kancléřství“.
Nebylo by na tom nic divného, spousta lidí si tehdy myslí, že Hitlerova smrt znamená okamžitý konec války. Reakce Přerovanů jsou spontánní.
Ve městě zavlají československé i sovětské vlajky a trikolóry, německé nápisy jsou strhávány, lidé se scházejí na náměstí, jak jim doporučil neznámý hlasatel v rozhlase. Zpívá se hymna, někde jsou dokonce vztyčeny barikády.
Kapitulace se zvrhne v boje
Někteří Němci to vítají téměř s úlevou. Jsou dlouhými boji vysílení a jistě se těší domů. Proto se do rukou Přerovanů dostává také poměrně značné množství ručních zbraní, jež jejich vlastníci rádi odevzdali, dokonce mají i několik motorových vozidel a děl.
Nastalý zmatek se snaží řešit Revoluční okresní výbor i Revoluční místní národní výbor vedený profesorem přerovského gymnázia Janem Machovcem (1895–1945).
Mezi vojskem se však brzy rozšíří zpráva, že jde o planý poplach, a na mnoha místech vypuknou potyčky. Vedení odvážných Přerovanů se ujme partyzánská skupina Josef. Ukořistěnými auty jsou do města přivezeni z okolí další partyzáni.
Těžké boje probíhají hlavně v okolí nádraží, ale také ve východní části města a u vesnice Předmostí, která je dnes součástí Přerova.
Nádraží nedáme!
Mezi hrdiny přerovského povstání patří i železničáři, kterým se podaří odpojit lokomotivu od vlaku plného německých a maďarských vojáků.
Samotnou lokomotivu, ozdobenou československými symboly pak pošlou směrem k Olomouci, aby zde šířila radostnou zprávu o konci války. Vojáci, kteří jsou z vlaku vyhnáni, se musejí vzdát a své zbraně odevzdat statečným zaměstnancům nádraží.
Krátce po poledni se však situace pro Přerovany zhoršuje. Na nádraží začne hořet, v plamenech umírá posunovač Josef Frgal a strojvůdce Maxmilián Kreml.
Do města se navíc začínají stahovat německé posily, třeba motorizovaná jednotka 1. tankové armády, či jednotky zbraní SS z Olomouce a Bystřice pod Hostýnem.
Těm se mimo jiné podaří u nádraží obklíčit skupinu železničářů, kteří se musejí stáhnout a hledat záchranu mezi partyzány v lesích, nebo u obyvatel blízké vesnice Dobrčice.
Němcům pomohou kulomety
Zprvu se daří partyzánské skupině Tolstoj, jejíž členové odzbrojují příslušníky wehrmachtu a s pomocí místních obyvatel připraví o život několik desítek německých vojáků.
Ani oni však nedokážou po asi dvouhodinovém boji nadále vzdorovat narůstajícímu počtu nepřátel a stahují se do lesů.
Přijíždí pohotovost wehrmachtu, která začíná okamžitě budovat stanoviště pro kulomety na Komenského ulici i na vyvýšenině u přerovského zámku, odkud pak odstřeluje město. Po dobytí radnice Němci zatknou i doktora Machovce.
Další zatčení občané jsou odvedeni do budov gymnázia a obchodní akademie. Kolem šesté hodiny večerní je dobojováno, na ulicích leží asi tři desítky mrtvých Přerovanů. To ale Němcům nestačí, viníci musejí být potrestáni. Je proto vyhlášeno stanné právo a rozjede se vlna zatýkání.
Výslechy a popravy
Celé povstání má hrozivou dohru. Rukou Přerovanů ten den sice zemřelo asi 50 Němců a Maďarů, cena za tento úspěch je ale vysoká.
Desítky místních jsou na příkaz státního ministra pro protektorát Karla Hermanna Franka (1898–1946) podrobeny brutálním výslechům.
Velitel přerovského gestapa Karl Streit je pro nedostatečně tvrdý postup odvolán a nahrazen vrchním velitelem moravské tajné vojenské policie Maxem Rauschem (1898–1947), kterému rozhodnost a tvrdá ruka rozhodně nechybějí.
Z asi stovky vyslýchaných je vybráno 21 povstalců. Ti jsou hned následujícího dne popraveni na vojenské střelnici v Lazcích u Olomouce. Poslední obětí se stane obchodník Josef Beneš, který zemře na následky krutého výslechu.
O týden později, 8. května, Němci ustupují před Rudou armádou směrem k Olomouci. Ještě předtím však vyhodí do povětří mosty přes Bečvu, elektrárnu, telefonní ústřednu a vodárnu.
