„Nejsem podvodník,“ tvrdí na tiskové konferenci prezident Richard Nixon. Má to marné. 24. července 1974 vydává Nejvyšší soud USA příkaz k tomu, aby mu prezident vydal audionahrávky pořízené v Bílém domě.

Až do 17. června 1972 není Watergate ničím jiným než pouhým hotelovým komplexem ve Washingtonu D.C. Sídlí tu ale kancelář Demokratického národního výboru, protikandidáta republikánského prezidenta Richarda Nixona (1913–1994).

Právě tady přistihne policie pětici zlodějů v oblecích a rukavicemi. Fotografují dokumenty a seřizují odposlouchávací zařízení. Soudního přelíčení s obviněnými se zúčastní Bob Woodward (*1943), novinář z Washington Post.

Zakrátko se ukáže, že jeden z pětice je poradcem republikánské strany, v zápisníku dalšího obžalovaného se objevuje telefonní číslo na bývalého zaměstnance Bílého domu. Rodí se aféra Watergate.

Platili za mlčení

Nixon se od obviněné pětice distancuje. Jenže Woodward se společně s kolegou Carlem Bernsteinem (*1944) zakousne do pátrání. Informace jim potvrdí jistá osoba z Bílého domu figurující pod přezdívkou „Hluboké hrdlo“.

7. listopadu 1972 je Nixon znovu zvolen prezidentem. Mezitím ale vyplouvají na povrch další informace. Vzniká vyšetřovací komise v čele s Johnem Siricou (1904–1992). Ten dostane dopis od jednoho z obviněných, Johna McCorda.

V něm najde přiznání, že republikáni a Bílý dům platili obviněným za mlčení v aféře. Zakrátko je jasné, že i sám Nixon se stal součástí akce vedené proti demokratům, jejíž součástí bylo odposlouchávání telefonních hovorů, špehování i krádeží důvěrných listin.

To nejlepší pro národ

V březnu 1974 je někdejší advokát John Mitchell (1913–1988) a s ním i šest Nixonových poradců obviněno z maření vyšetřování. Prezidentovi už zapírání nepomůže.

Vyjde najevo, že v Oválné pracovně byl instalován nahrávací systém zaznamenávající každý hovor. Senátní výbor chce mít nahrávky k dispozici. Prezident nejprve odmítá, ale tuší, že tohle neustojí.

Usvědčující je nahrávka z 23. června 1972, kdy Nixon spolupracovníkovi nařizuje, ať informuje ředitele CIA a FBI, kteří mají přestat kauzu vyšetřovat. 8. srpna 1974 proto Nixon na funkci rezignuje.

„Vždy jsem se snažil dělat to, co je nejlepší pro národ,“ oznamuje v televizním projevu a dodává, že odstupuje z úřadu. Prokáže se, že skutečně existoval tajný účet k financování jeho znovuzvolení.