Zakladatel rodu Giovanni má čtyři sourozence a majetek jeho zesnulého otce se tak dělí mezi vdovu s pěti syny. Proto se musí zpočátku uskromnit.
I když se zabývá bankovnictvím a skupováním pozemků a utěšeně hromadí majetek, svoje bohatství se snaží příliš nestavět na odiv veřejnosti.
Giovanni di Bicci de Medici (asi 1360–1429) se ale zapojuje do veřejného života, v letech 1402, 1408 a 1411 zastává úřad ve florentské vládě.
Jako bankéř přichází do styku s dobrodruhem Baldassarem Cossou (1370–1419), pozdějším vzdoropapežem Janem XXIII. Spolupráce se mu bohatě vyplatí, protože se stává papežským bankéřem.
Pomoc Svatému otci oplatí roku 1414, když dojde k jeho sesazení z Petrova stolce. Vyplatí za něj kauci, aby mohl být propuštěn z vězení. Medicejská banka je v té době nejmocnější firmou v Evropě.
Sečtělý obchodník
Cosimo de Medici (1389–1464) vede římskou pobočku rodinné banky. Není ale jen pouhým obchodníkem. Nepodceňuje klasické vzdělání a sbírá antické rukopisy.
Za svoji sečtělost si dokonce vyslouží uznání od papeže Pia II. (1405–1464). Kdo na něj ovšem má pifku, je konkurenční florentský rob Albizziů.
Rostoucí bohatství Medicejů je jim trnem v oku, mimo jiné svým rivalům vyčítají, že jejich podpora dobročinných akcí a staveb je jenom vypočítavost a pokrytectví. Když Albizziové získají křesla ve florentské vládě a ovládnou město, Cosima dokonce uvězní.
Vyženou ho na deset let do Padovy, jenže kvůli neúspěchu albizziovské vlády se už po roce vrací zpátky. Žije skromně a po malých krůčcích upevňuje svoji moc.
V roce 1439 dokonce přesvědčí papeže Evžena IV. (1383–1447), aby ve Florencii uspořádal koncil.
Půjčuje i papeži
Ve stínu svého staršího a výraznějšího bratra zůstává Lorenzo de Medici (1394–1440). Když má ale Cosimo problémy s rodem Albizziů a je zatčen, Lorenzo neváhá, shromažďuje vojsko a chystá se bratrovi na pomoc.
Albizziové proto následně rozhodnou o tom, že také Lorenzo musí z Florencie odejít. A to přesto, že je podle slov anglického historika Christophera Hibberta (1924–2008) je„osoba pokornější a mnohem méně dráždivá“.
„Uklidí“ ho na pět let do Benátek. Lorenzo dál zůstává v úzkém styku s bratrem. Podílí se také na přesvědčování papeže Evžena IV. ohledně uspořádání koncilu ve Florencii. Dokonce mu na to neváhá přislíbit půjčku. Svatý otec jeho nabídku přijímá.
Podceňovaný syn
Nejstarší Cosimův syn Piero de Medici (1414–1469) je od mládí často nemocný. Proto se pozornost jeho otce soustřeďuje spíše na dalšího syna Giovanniho. Jenže ten si oblíbí dobré jídlo, nevzdá se hodování a postihne ho srdeční záchvat.
Hlavou rodiny se proto po Cosimově smrti stává právě Piero. Navzdory otcově podceňování obstojí. „Byl uvážlivý, trpělivý, zdvořilý,“ hodnotí jeho charakter dějepisec Hibbert. V bankovnictví sice postrádá otcův čich, ale o to více postupuje metodicky.
Od roku 1448 zasedá ve florentské vládě, jako florentský vyslanec působí v Miláně, Benátkách a Paříži.
Na dvoře francouzského krále Ludvíka XI. (1423–1483) udělá tak dokonalý dojem, že mu vládce dokonce dovolí, aby koule ve znaku rodu Medicejů ozdobil třemi liliemi náležejícími francouzskému rodu z Valois.
Vyslancem už v patnácti letech
Všichni ho považují za zázračné dítě. Lorenzo de Medici (1449–1492), přezdívaný Nádherný, sice není žádný krasavec, ale vyniká atletickou postavou. Dosáhne vynikajícího vzdělání a na co sáhne, to se mu daří.
Už jako 15letý chlapec dostává těžké úkoly jako diplomatický vyslanec rodiny. Později se v dospělém věku musí v roce 1478 potýkat se spiknutím rodiny Pazziů proti své osobě.
26. dubna 1478 je zavražděn Lorenzův bratr Giuliano (* 1453), ale Pazziům se přesto nepodaří vládu Medicejů svrhnout. Lorenzo naopak získává ještě větší moc. Chytrý a obratný politik má velmi příjemné a uhlazené chování.
Sbírá starožitnosti a jako mecenáš renesančních umělců nadšeně podporuje začínající malíře a sochaře, například Michelangela Buonarrotiho (1475–1564). Také financuje univerzity ve Florencii nebo Pise.
