Lékařskou hantýrkou bipolární porucha, dříve známá pod názvem maniodepresivní psychóza nebo maniakální deprese, případně pod zkratkou BAP, drásá každého stého člověka. Polovina z nemocných uvažuje o smrti jako o vykoupení z extrémních výkyvů nálad. Až 20 procent z nich si svůj život opravdu vezme.

Tato krutá nemoc se nejčastěji projeví už kolem dvacátého roku života, není ale výjimkou, že k jejímu rozpoznání dojde až po letech plných trápení, kdy se člověk nachází na pokraji smrti. Příčina?

V dědičnosti najdeme jen část, v hlavních rolích jsou stres, drogy a alkohol.

Jakmile je mozek pod vlivem negativní stresové události, ať už je to smrt blízkého, bolestivý rozchod či tragická nehoda, dojde k poškození buněk v mozku – bohužel v oblasti spojené s pamětí a emocemi.

Na tom má obrovský podíl i užívání alkoholu a drog, jako jsou heroin nebo pervitin. Nemocnému tak bez nadsázky přestavějí strukturu mozku.

V budoucnu na menší stresy reaguje přehnanými výkyvy nálad, až nakonec přijde střídání nálad úplně bez působení vnějších vlivů.

Já jsem bůh, kdo je víc

Typické střídání dvou opačných poloh – mánie a deprese – dalo původně nemoci název. V manických stavech se lidé cítí jako neporazitelní, jsou společenští, mnohdy promiskuitní, riskují a bezmyšlenkovitě utrácejí, trpí bludy, skoro nespí ani nejí.

Naproti tomu během deprese upadnou do stavu apatie, nedokážou často ani mluvit, stále pláčou, svět se z úžasného místa změní ve svírající kobku plnou sebeobviňování, beznaděje, pocitů selhání a méněcennosti.

Z ní celá polovina nemocných vidí jediný možný únik – sebevraždu. Pětina z nich svůj úmysl dovede do konce.

Autor Smrti krásných srnců v zajetí tmy své duše

Innsbruck roku 1964, město žije zimními olympijskými hrami. Policie je však v pohotovosti kvůli něčemu jinému – ztratil se jistý český sportovní reportér. „Všichni si mysleli, že utekl, odmítli ho hledat.

Byl jsem zoufalý, věděl jsem, že to je jinak,“ popsal zážitek jeho blízký přítel Arnošt Lustig (1926–2011).

Spisovatel Ota Pavel (1930–1973) prošel hrůzami koncentračních táborů a snažil se uniknout přeludům, které ho pronásledovaly – tehdy v Alpách narazil na statek s černým koněm, ve kterém viděl ďábla. Statek proto zapálil, aby se ho zbavil.

Když ho našli, hospitalizovali ho v ústavu, odkud telefonoval Lustigovi: „Arnošte, poslouchej pozorně. Budu šeptat. Vedle mě sedí Hitler a předstírá, že je švec, a vedle něj sedí Heydrich v bílém plášti jako doktor a taky Göring a Goebbels.

Prosím tě, nahlas to.“ S těžkou nemocí se snažil bojovat, zápas ale prohrál ve chvíli, kdy ho po šestnácté odvezli do bohnické psychiatrické léčebny, kde zemřel na selhání srdce.

Richard Müller doplatil na zhýralý život

Slovenský zpěvák Richard Müller (*1961) po většinu života vůbec netušil, že je nemocný.

Zažil skandální excesy, vystoupil úplně nahý na jeviště, prošel bouřlivým rozvodem a několikrát se pokusil o sebevraždu – a to všechno prokládal tvrdými drogami a alkoholem. Jeho stavy byly čítankovým příkladem bipolární poruchy:

„Měl jsem období, kdy jsem dělal úplné nesmysly: utrácel jsem peníze, rozdával je kamarádům i cizím lidem, nakupoval věci, které neměly žádný smysl. Také jsem strašně pracoval, texty jsem chrlil po desítkách.

Pak ale přišel pád a já byl ochoten popřít všechno, co jsem v předcházejícím období dělal.

Nevěděl jsem, co se děje, až přišli doktoři, kteří definovali můj stav a pokoušeli se nasadit léčbu, která z mého pohledu funguje dobře.“ Po několika letech léčby se zpěvákův stav sice stabilizoval, ale vyhráno stále nemá.

Legendy za mořem

Mezi světově známými celebritami, u kterých propukla tato závažná duševní nemoc, byl i legendární zpěvák skupiny Nirvana Kurt Cobain (1967–1994). Ten si jako dítě prošel drsným rozvodem rodičů, kdy byl neustále jako mezi mlýnskými kameny.

Trauma v dospívání řešil drogami a alkoholem. Přestože dosáhl nepředstavitelného úspěchu, černé myšlenky na smrt zvítězily, když si v 27 letech prostřelil hlavu brokovnicí. A ani hollywoodským hercům se maniakální deprese zdaleka nevyhýbá.

Mnozí mají ještě v živé paměti výbuchy vzteku plné nadávek značně labilního Mela Gibsona (*1956) v telefonním hovoru s jeho dnes již bývalou ženou Oksanou Grigorievou. Gibson je znám svým letitým bojem se závislostí na alkoholu.

Hvězdné války s nemocí

Manželka Michaela Douglase (*1944) Catherine Zeta-Jones (*1969) onemocněla bipolární poruchou poté, co Douglasovi objevili rakovinu hrtanu.

Ten svůj boj vyhrál, ale dlouhodobý stres se podepsal na zdraví Catherine, která nastoupila do psychiatrické léčebny a dodala odvahu všem nemocným, když prohlásila: „Opravdu není nutné, aby lidé zbytečně trpěli.

A rozhodně by se neměli stydět vyhledat pomoc.“ A mezi hvězdnými herci nalezneme i další postižené bipolární afektivní poruchou.

Představitelka princezny Leiy z Hvězdných válek Carrie Fisher (1956–2016) otevřeně mluvila o svém životě s touto chorobou, se kterou žila už od svých 29. narozenin.

Sama si byla vědoma, že k nemoci bude mít blízko, trpěl jí i její otec, který byl navíc závislý na drogách. Pochroumané psychice z dospívání nepomáhal alkohol ani drogy, do kterých spadla.

Své manické stavy prožívala tak silně, že ji naposled v roce 2013 museli hospitalizovat. Její srdce se zastavilo v letadle v roce 2016 čtvrt hodiny před přistáním v Los Angeles.

Plačící zpěvačka

Další pacientkou je irská popová zpěvačka Sinéad O’Connor (*1966), známá hlavně kvůli skandálu s urážkou papeže, která zářila během 90. let minulého století.

V roce 2007 se poprvé veřejnosti svěřila v talkshow Oprah Winfrey (*1954), že se již čtyři roky léčí s bipolární poruchou.

Naposledy na sebe upozornila videem, které nahrála na sociální síť před několika měsíci, v němž chce upozornit na potřebu blízkých pro duševně nemocné. „Lidé, kteří trpí mentálními onemocněními, jsou nejzranitelnějšími lidmi na Zemi.

Musíte se o nás zajímat a starat. Pokud máte rodinného příslušníka, který trpí mentální chorobou, pečujte o něj, věnujte mu něhu, lásku, péči. Navštivte je, neodkopněte je do nemocnice,“ říká mimo jiné plačící Sinéad.

Další na seznamu je Ozzy

Se závažným průběhem bipolární poruchy způsobené užíváním tvrdých drog a alkoholu se potýkal i zpěvák legendární kapely Black Sabbath Ozzy Osbourne (*1944).

Ve svých nejhrůznějších stavech byl schopen během vystoupení kapely házet do publika krvavé zvířecí vnitřnosti a ukusovat zvířatům zaživa hlavy. Spekulovalo se, že měl zabít až 70 koček.