Nikdo z jejich hereckých kolegů nečeká, že by se ti dva mohli dát dohromady. Přesto, když je „po všem“, shodnou se do jednoho, že takovou lásku, jakou dávala Meryl Streepová (*1949) najevo Johnu Cazalemu (1935–1978) v životě neviděli.

Na první pohled skutečně působí poněkud nesourodě. Jako kráska a… zvíře.

Roztomilá tvářička orámovaná závojem plavých vlasů mladé absolventky divadelní fakulty versus ustupující čelo a psí oči o 14 let staršího hereckého barda, proslaveného hlavně rolí Freda ve filmech o Kmotrovi. Jenže láska je prostě láska a té se nedá poroučet.

Šťastní jsou jen chvíli

Dohromady svede dvojici v roce 1976 William Shakespeare a jeho hra Něco za něco, do které jsou oba obsazeni. Po premiéře spolu zajdou na skleničku, která se protáhne až do pěti hodin ráno. Připadá jim, jako by se znali celý život.

Kolegové vzpomínají, že když Meryl v následujících dnech přicházela do divadla, „mívala rty celé rozpraskané od líbání“. Kamarádce se následně svěří, že „nikoho, jako je on, ještě nikdy nepotkala“. Než se Něco za něco dohraje, jsou už John a Meryl zasnoubeni.

Vrkají jako dvě hrdličky.

Až do chvíle, než začne John vykašlávat krev. O pár dní později dostane jejich milostný vztah zdrcující ránu – rakovinu plic s prognózou – neléčitelná.

Bez boje se nevzdám!

Oběma hercům se v tu chvíli zhroutí svět. Zatímco John mlčí, nezdolná Meryl, která není zvyklá skládat zbraně předem, nasadí bezstarostný výraz a jakoby nic se zeptá, kam dneska zajdou na večeři.

Svou houževnatostí dodává Johnovi sílu a odvahu pokračovat v práci. Oba teď touží po jediném, být co nejdéle spolu. Čas pro ně běží jinak než pro ostatní.

A tak je Meryl vděčná režiséru Michaelu Ciminovi (1939–2016), když je oba obsadí do dramatu Lovec jelenů.

Neodradí ho ani Johnova diagnóza, kterou ale před studiem raději zatají, což po prozrazení vyústí v rozčílenou žádost o okamžité přeobsazení.

Jenže Cimini si naštěstí postaví hlavu a pohrozí, že v takovém případě od projektu odstoupí, a stejně se zachová i Meryl. Nakonec všichni herci podepíší, že v případě předčasného ukončení natáčení kvůli Johnově smrti nebudou mít žádné další finanční nároky. Všechny scény s Johnem se pak pro jistotu natočí přednostně.

To je v pořádku, Meryl…

Meryl s Johnem dotočí své party za šest týdnů. Potom se společně vrátí do newyorského bytu. Herečka se snaží omezit práci na minimum a dělá vše, co je v jejích silách, aby udržela Johna v dobrém rozmaru. Jediná role, na kterou se teď opravdu soustředí, je role pečovatelky.

Jenže její partner slábne den za dnem. Rakovinu má už i v kostech, a ačkoliv si to ani jeden nechce připustit, smrt je zatraceně blízko. Nakonec dorazí 12. března 1978. Kolem třetí hodiny ráno John zavře oči. „Zemřel,“ konstatuje vedle stojící doktor.

Jenže Meryl ještě není připravená tohle slyšet. Propukne v hysterický záchvat, během kterého milovaného partnera zkrápí slzami a zoufale bije do prsou.

A pak se stane něco nečekaného. John opět otevře oči a věnuje své snoubence posledních pár hřejivých slov. „Všechno je v pořádku, Meryl. Je to v pořádku…“ Pak znovu zavře oči. Tentokrát už definitivně navždy. Ve 42 letech…