Po světě kráčí miliony věřících. Ani jeden z nich si však bez ní neumí bohoslužbu představit. Je kulatá, světlá, mnohdy přikrášlena světskými motivy. Duchovní hodnota? Nedocenitelná.

Jeden z nejdůležitějších křesťanských symbolů. Tak vysoko se za dlouhá staletí vyšplhá hostie, připomínající oběť Ježíše Krista. Zatímco základní myšlenka je všude po světě stejná, složení nebo příprava je mnohými národy ohýbána.

Pojďte se s EpochouPlus.cz vydat za oplatkou, která rozhodně není dostupná pro všechny, a jejíž výrobě Česká republika dominuje.

Od bochníku k placičce

Název převezme z latinského slova hostia znamenající oběť. Svou podstatou totiž ve většině liturgií představuje Tělo Kristovo. Katolík při přijímání přebírá kousek božství, který mu pomáhá dosáhnout věčného života.

Zároveň je chráněný před smrtelnými hříchy. Zhruba od 4. století se používá chléb, který si věřící přináší na mši. Postupně však „dozrává“ do dnešní, kulaté podoby, pravděpodobně kvůli snadnému dělení a lámání.

Navíc nehrozí, že by i jediná částečka přišla nazmar. Tradici sem tam naruší rozdíly například v délce pečení nebo míře zpracování pšenice.

Pověst, která předchází

Zatímco po 2. světové válce si na našem území hýčkáme hned několik výroben, v 50. letech donutí rudá vlna rozjetý vlak zpomalit a vše soustředí pod Českou katolickou charitu.

Teprve v letech 1980–1984 vzniká v Bílé Vodě na Jesenicku, pod bedlivým dozorem sester kongregace Dcer křesťanské lásky, malý poklad. Od té doby se stihnou řády jeptišek prostřídat, až vše zakotví roku 2001 u civilních zaměstnanců. Ti zvládnou dnes za jednu směnu vyrobit až 100 000 hostií.

Prověřeno generacemi

Směs na výrobu je poměrně jednoduchá. Jde totiž o vyváženou kombinaci mouky a vody. Důraz je kladen především na tradiční, ruční práci, s mícháním těsta však vypomůže stroj.

Nezkušenému oku pak může výsledné těsno připomínat takovou řidší a o něco světlejší hmotu na palačinky. Dvanáct plotýnek je za necelou minutku schopno upéct stejný počet obdélníků, které jsou postupně ukládány do košíků.

Pak přichází na řadu jejich zvlhčení ve speciální místnosti. Samotné vykrajování pak probíhá formou naskládání zhruba 50 plátů do dřevěné formy, z nichž jedno sešlápnutí udělá výsledný produkt. A co se zbytky? I ty zde nepřijdou zkrátka.

Z nich se totiž vyrábí speciální chipsy, které nakonec poslouží šlechetným účelům. Pod značkou Uničipsy je můžeme koupit v charitních prodejnách. Půlgramový balíček, kterých se ročně prodá na 5000 kusů, vychází na 20 korun.

Odlehčenější a nealergická

Varianta pro celiaky? Výrobně jde o maličkost. Vatikánská Kongregace pro bohoslužbu a svátosti má ale s navrhovanou bezlepkovou variantou problém. Hostie totiž údajně neobsahuje takové množství lepku, aby to lidem s alergií činilo potíže.

„Chléb vyrobený z jiné látky, i když je to obilí nebo je smíchán s jinou látkou odlišnou od pšenice do takové míry, že by se nepovažoval za pšeničný chléb, tak nelze použít,“ nechává se slyšet konzervativní kardinál Robert Sarah (*1945).

Kompromisem proto mají být nízkolepkové hostie, v nichž je pouze zanedbatelné množství lepku. Duch svatý, zkrátka podle zajetých pravidel, vstupuje pouze do oplatek vyrobených z pšenice.