Když vlk z divočiny potká francouzského buldočka, nestačí se divit. „Tohle, že je můj příbuzný?“ honí se mu možná hlavou. A pak si třeba zanadává na lidi, že to s tím šlechtěním už celkem přehánějí.

Francouzský buldoček vskutku své dávné předky již příliš nepřipomíná. Má velké oči, zploštělý čumák, lidé jej vyhledávají i proto, že jeho vzhled je podobný malým dětem.

Určitý stupeň roztomilosti buldočkovi nelze upřít, samotné zvíře však po zdravotní stránce trpí.

Nová studie britských veterinářů je nekompromisní. Srovnání údajů z několika set britských klinik ukázalo, že francouzští buldočci ve zvýšené míře trpí dýchacími obtížemi. To je dáno právě zploštělým čenichem.

Navíc jim svraštělá kůže v těchto oblastech způsobuje kožní trable. Kromě toho francouzští buldočci trpí častými záněty a střevními onemocněními.

Přitom právě psi, ale i kočky s plochým čenichem, jsou stále více mezi lidmi populárnější. Jejich dýchací soustava však nepracuje ideálně.

Do jejich organismu se dostává až o 80 % méně kyslíku, než k jejich příbuzným ze stejného rodu, kteří však zkrácený čenich nemají. Pohyb je pak pro taková zvířata obtížný a mnohem rychleji se zadýchají. Jedním z důsledků je poté zvýšený nápor i na další vnitřní orgány.

Francouzští buldočci však nejsou jediní, kdo doplatil na šlechtění z rukou lidí. Anglický buldok se dostal do stavu, kdy je pro něj kopulace prakticky nemožná.

Rozmnožování tak většinou probíhá uměle a když fena přivádí na svět štěňata, obvykle se tak děje pomocí císařského řezu. Jedno z nejpopulárnějších plemen v našich končinách jezevčík má kvůli své fyziognomii nemalé problémy s páteří.

Na člověkem vymyšlené standardy doplácí i německý ovčák. U něj je chovateli preferována svažující se páteř, avšak taková stavba těla extrémně namáhá míchu a klouby.

A takový šarpej asi není nadšený ze své plandající kůže a už vůbec ne z toho, že na ní má každou chvíli zánět.

Dědičným zatížením trpí i yorkshirští teriéři, mopsi, z větších psů pak labradoři. Je vysoce pravděpodobné, že degenerace psů bude pokračovat i nadále. To se týká především společenských plemen.

Z původní šelmy se stává chlupatá hračka, která by bez lidí již nedokázala přežít.

Veterináři rovněž upozorňují, že extrémně malí psi, jejichž váha se v dospělosti pohybuje okolo jednoho kilogramu, nejsou zdraví a jejich vyhlídky na delší a kvalitní život jsou nanejvýš pochybné.