Hedvábná stezka představovala ve starověku a středověku hlavní obchodní spojení mezi Evropou, arabským světem a Asií. Od 2. století př. n. l. se ale kromě ní začala využívat i další trasa, přes moře. Kudy přesně vedla? A s čím se tehdy obchodovalo?
Velké starověké civilizace v Číně, Mezopotámii, Persii, Indii a Římě by nikdy nedosáhly svého velkého rozkvětu nebýt obchodů, k nimž docházelo na Hedvábné stezce.
Protože ale ve vnitrozemí velmi často docházelo k válkám a nájezdům zlodějů, vytvořila se alternativní trasa, po moři. Vedla přes Jihočínské moře, Indický oceán, Bengálský záliv, Arabské moře, Perský záliv a Rudé moře.
Nejčastěji tuto trasu brázdily arabské plachetnice zvané dhau, které ke své plavbě využívaly monzunové větry. Co se týče navigace, kapitáni lodí se namísto kompasu řídili postavením Slunce a hvězd.
Posádka každé lodi byla asi třicetičlenná a byla složená z Arabů, Indů nebo Malajců. Lodě se vyráběly z afrického a indického dřeva, přičemž jejich trámy byly dohromady sešité kokosovým lanem.
Námořní hedvábná stezka
Východní stezka – Vedla hlavně do Japonska a Koreje. Touto cestou se převáželo koření, květiny nebo drahé kameny.
Jižní stezka – Spojovala Čínu s vnějším světem. Přepravovalo se po ní hlavně hedvábí, porcelán, čaj, mosaz nebo železo.
Technologický pokrok ve stavbě lodí pak vedl k otevření nových tras, do jihovýchodní Asie, Indického oceánu, Rudého moře a Afriky.
