Antonio de Álvara, opat španělského kláštera de Piedra, se napije tmavého kouřícího nápoje. Nechal ho připravit přesně podle receptu, který mu poslal mnich Jeroným de Agulaire. „Je to hořké! Jaký ďábelský nápoj!,“ vyprskne.
Teprve s cukrem, vanilkou a skořicí mu nápoj zachutná. Inu, první čokoláda to v Evropě nemá jednoduché…
Když se španělský dobyvatel Juan de Valdivia roku 1511 vydává přes oceán ukořistit bohatství Nového světa, na jeho lodi nechybí ani duchovní. Má za úkol obracet domorodce na křesťanskou víru.
Plavidlo, na kterém pluje cisterciácký mnich Jeroným de Agulaire (1489–1531), ale ztroskotá. Agulaire a španělský námořník Gonzala Guerrereo (1470–1536) přežijí. Dlouhá léta pak stráví v zajetí v mayské vesnici v Yucatanu.
Učí se maysky a poznávají místní zvyky. S nedůvěrou pozorují, jak si Mayové připravují zvláštní horký nápoj. Když ho Jeroným poprvé ochutná, málem si spálí jazyk. Postupně si ale zvyká. I se svým společníkem Gonzalou pití čokolády přicházejí na chuť.
Vykoupení ze zajetí
K břehům Nového světa v roce 1519 dorazí španělský dobyvatel Hernán Cortés (1485–1547). Po přistání v Cozumelu se doslechne, že v Yucatanu žijí zajatí Španělé. Chce za ně zaplatit výkupné. „Zůstanu.
Chci zde založit rodinu a vybudovat si mezi domorodci postavení,“ namítne ale Guerrero. Agulaire se ale rád přidá ke Cortésovi. Společně s Malinche (1496/1501–1529), která mluví aztéckou řečí Nahuatl, dobyvateli překládá.
Dobyvatele seznámí i s nápojem, který si Mayové a Aztékové připravují s téměř posvátnou úctou. Cortés je nadšený.
„Když ji (čokoládu) člověk pije, může cestovat celý den, aniž by se unavil a aniž by potřeboval jíst,“ píše 30. října 1520 španělskému králi Karlovi V. (1500–1558).
Králi nápoj nechutná
Do Evropy pak na lodích putují plátěné vaky plné kakaových bobů. Část nákladu dopraví i do kláštera Piedra na severovýchodě Španělska. Společně s pytli sem Agulaire posílá i návod, jak z bobů připravit horký a chutný nápoj.
Cisterciáci se po pečlivém prostudování receptu pustí do přípravy. Roku 1520 v klášteře poprvé zavoní šálek nápoje, do kterého přidají i cukr, vanilku a skořici.
Právě oni objeví díky sladkým ingrediencím skutečné kouzlo čokolády. Pokusy pít nápoj neslazený totiž dopadají katastrofálně. „Je to příšerné,“ vyprskne znechuceně král Karel V., když poprvé ochutná. „Jak může někdo pít něco tak ohavného?“ ptá se nevěřícně Cortése.
Zplodí dvě dcery
Hořkost nápoje způsobuje, že si čokoláda získává popularitu velmi pomalu. Lidé ji ale oslazenou postupně vezmou na milost. Zaslouží se o to mniši z kláštera Piedra.
Šlechtičny si pak prosazují popíjení sladké čokolády při bohoslužbách, aby nemusely v zimě v kostele mrznout. Agulaire, muž, který stál na počátku zlidovění čokoládového nápoje ve Španělsku, se ale do Evropy nevrátí.
Dobyvatel Cortés mu za jeho překladatelské služby zaplatí kakaovými boby. Už ho nepotřebuje – Malinche se naučila španělsky.
Podle jedné teorie pak Jeroným údajně ustoupí od svého mnišského slibu a se ženou jménem Elvira Toznenetzin počne dvě dcery. Umírá roku 1531.
