„Pamatujete si, co se stalo včera večer?“ ptají se výzkumníci mladého muže. Účastník pokusu se tváří zmateně. „Včera večer, já, nevzpomínám si.“ Vědci spokojeně pokývají hlavou. Zdá se, že se jim muži podařilo vymazat vzpomínky.
Podobné pokusy prý probíhaly v rámci projektu Montauk. Nebo k nim nikdy nedošlo?
Ještě větší ambice než nezdařený Filadelfský experiment, o němž jsme psali v jednom z dřívějších článků, měl podle konspiračních teoretiků projekt Montauk.
Americká armáda prý usoudila, že většina námořníků nepřežila přesun lodi, protože nebyli ukotveni v čase. V projektu Montauk proto údajně vědci bádali nad tím, jak získat vládu nad lidskou myslí a tím se i naučit úspěšně cestovat do minulosti a budoucnosti.
Náročný experiment, jak se uvádí, byl z části financován nacistickými penězi. Podle některých tvrzení badatelům dokonce pomáhali mimozemšťané. K čemu údajně v sedmdesátých letech na základně Montauk na Long Islandu docházelo?
Smrtící vlny
Pod vedením doktora Neumana probíhá na odlehlé vojenské základně Montauk testování působení elektromagnetického vln na lidský mozek. Výzkumníci údajně brzy odhalí, že nejvíce člověka ovlivňují vlny o frekvenci 425 – 450 MHz.
Vědci prý postupně dokážou manipulovat s náladou pokusných osob, vkládají jim příkazy do mozků, či jim mažou myšlenky. Jenže experimenty si znovu vyžádají lidské životy.
Mnozí vojáci, kteří se výzkumu účastní, umírají, protože jim vlnění poškodilo vnitřní orgány. Někteří mají nenávratně poškozený mozek. To však badatele v jejich pokusech nezastaví.
Když odmítnou spolupracovat zástupci armády, přivedou na základnu civilní dobrovolníky. Vědci mají totiž ještě další ctižádostivé plány!
Neuvěřitelné výsledky
Od ovládání myšlenek postoupí prý badatelé k zhmotňování představ. Jak to celé fungovalo, popisuje například německý publicista Andreas von Réteyi (*1963):
„Kolem židle bylo pyramidálně uspořádáno několik senzorických cívek, které přijímaly signály od pokusné osoby.
Šesti výstupovými kanály se získaná data přenášela do digitálního transformátoru a odsud do počítače Cray 1. Vzápětí se na monitoru objevily myšlenky pokusné osoby v trojrozměrné a plastické podobě.“ Tímto způsobem mohli podle záhadologů vědci vytvářet umělou realitu, která měla chránit lidskou mysl při časoprostorových experimentech.
Dalším krokem výzkumu se tak stalo cestování v čase, které údajně probíhalo tak, že se pokusná osoba soustředila na určité datum a poté se otevřela časová brána, do níž jiný dobrovolník vkročil. Většina z nich se však prý už nikdy nevrátila! Mohli snad někteří jedinci zůstat navždy uvězněni v jiné době?
Konec hrátek s časem?
Kromě cestování časem využívali prý vědci získané poznatky také k ovládání davů. Podle některých autorů nesou například zodpovědnost za zvýšení kriminality na Long Islandu, v New Jersey či ve státě Connecticut. V osmdesátých letech však výzkum náhle končí.
Z jakého důvodu? Poté, co se badatelům podaří navázat spojení s bratry Cameronovými z lodi USS Eldridge,dochází prý na základně ke vzpouře. Většina vojáků a vědců začne ničit zařízení, dokumenty jsou skartovány a podzemní prostory zalité betonem.
Nicméně ani projekt Montauk oficiálně nikdy neexistoval a nelze ověřit, jestli si Američané skutečně zahrávali s časem a naučili se ovládat myšlenky.