Na podlaze v malé chatce sedí drobná žena. Nedělá nic zvláštního, jen tká. I přesto se k ní tlačí zástupy s fotoaparáty a bezohledně ji natáčejí. Je vlastně takový výstavní kousek, živý exponát. Cizinci za svou podívanou zaplatili, tak proč by nemohli?

Příslušníkům kmene Padaungů, ke kterému žena náleží, nic jiného nezbývá. Thajská vláda je drží tak zkrátka, že jsou závislí na jejich občasných skromných milodarech. Kdyby se mohla svobodně rozhodnout, všemu by dala sbohem. Jenže nemůže.

Peníze z „lidské zoo“ jsou pro ně vším. Co vlastně turisty na ženách tak láká? Jejich krk skrytý v obručích…

Kde se vzala, tu se vzala

Průvodci při prohlídkách sypou jednu historku za druhou. Kde přesně se ale tradice objevila, nemají ani tušení. Chtějí jen zaujmout a přilákat. Nejoblíbenější historka se vztahuje ke krásné sani s dlouhým krkem, kterou oplodní vítr.

Ze spojení se zrodí lid Padaungů. Místní ženy tak předkyni uctívají tím, že chtějí napodobit její krásu. Jiné verze se drží trochu více při zemi a spoléhají na mužský pragmatismus. „Zohyzděné“ ženy budou pro jiné kmeny neatraktivní a sníží se počet únosů.

Může to být ale i naopak. Jelikož jsou kruhy ze zlata, a to vždy přitáhne patřičnou pozornost, může jejich počet odkazovat k výši věna.

Tíha osudu

Osud mají dívky zpečetěn již v útlém věku. Když je jim na krk poprvé nasazena spirála, může jim být tak 5 let. Od té doby se připravují na život „žirafí“ senzace. S věkem kruhy postupně přibývají. V dospělosti tak mohou pod hlavou vláčet až 20 kilogramů!

Na první pohled se může zdát, že se krk v sevření skutečně prodlužuje. Jedná se však o omyl. Naše krční obratle nejsou z gumy a nemají možnost se natáhnout. Tajemství je v optické iluzi a dlouhodobém tlaku na klíční kosti, které způsobují deformaci žeber.

Za tímto objevem stojí holandský publicista Johan van Roekeghem, který jednu z dlouhokrkých krásek odváží na kliniku a nechává ji zrentgenovat.

Důmyslná schovávačka

Ve zlatém sevření je nutné trávit celé dny i noci. Aby byl spánek alespoň trochu příjemný, zasunují si ženy pod bradu speciální polštářek. Vědí, že svému osudu těžko uniknou, a tak si musí poradit v každé situaci, se všemi strastmi a bolestmi.

Některé se dokonce časem naučí důmyslně využívat ozdobu ve svůj prospěch. Když není kam strčit peníze či jiné drobnosti, mezírka u krku je vždy po ruce. Není to jen krk, kam je spirála umisťována – ruce, nohy, vše je dovoleno. Záleží pouze na dané ženě, jak moc chce vyčnívat z davu.

S hlavou, nebo bez?

Mnozí se domnívají, že po sundání spirály nemají ženy šanci na přežití. Bizarní teorie o udušení či spadnutí hlavy neberou konce. V minulosti se odejmutím spirály prozrazovala například nevěra.

Jak jinak ženu ponížit, než ji viditelně a napořád odlišit od ostatních? Nyní je to ale pro ně příjemné zpestření. Mohou se vidět v celé kráse a zároveň ulevit namáhaným zádům. K odnímání je vždy potřeba asistence.

Se silně utaženou ozdobou by sama majitelka zápasila poměrně dlouho. Až na výjimky probíhá celá akce v soukromí. Zahraniční „čumilové“ mají projednou vstup zakázán.

Lékaři dokonce přicházejí s teorií, že po definitivním sundání se může tělo vrátit do své původní podoby. Nakolik je to vlastně možné, je otázka.