Recepty ze starověku: Římané si pochutnávali na punské kaši

„V díži rozetři dvě libry tvarohu (0,66 kg), přidej libru (0, 33 kg) pšeničné mouky a jedno vejce a dobře promíchej. Uhněť bochník, podlož vavřínovými listy a peč v horké peci pod hliněným poklopem,“ tak zní recept na koláč ve starém Římě.

Cenzor (nejvyšší římský úředník) Marcus Cato starší (234–149 př. n. l.), který se během třetí punské války (149 – 146 př. n. l.) proslaví výrokem: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno,“ si rozhodně nepotrpí na žádný luxus.

Ženy jsou mu lhostejné a nelíbí se mu ani rozmařilý život včetně nákladných pamlsků, vymyslí dokonce daň z přepychu! Přesto zaznamenává i dobové recepty.

Marcus Cato si nepotrpí na luxus. Spokojí se s jednoduchými jídly.

Otroci potřebují 1,5 kg chleba

Zajímá ho život chudých lidí, který líčí ve svém spisu O zemědělství. Každý, kdo pracuje na poli a stará se o dobytek, tu najde užitečné rady, navíc nechybí recepty na jídla z mouky, tvarohu a medu.

Politika zajímá i nakládání oliv, zelí a konzervace potravin nebo vylepšování zkaženého vína. Ví, jak nakrmit otroky a zdůrazňuje, že je potřeba, „aby se jim nevedlo špatně, aby neměli hlad ani žízeň.“ Je to prý nejlepší cesta, jak zabránit vzpourám. Otroci proto podle něj mají dostávat cca 1,5 kg chleba denně.

Přesně takto vypadlo zařízení kuchyně ve starém Římě.

Chléb pro Řím

Chléb paNejstarší doložený chléb pochází ze švýcarského Twannu z období 4500 př. n. l. Bez chleba se neobejde ani starořímská říše, což dokazuje i heslo „Chléb a hry“, tedy jídlo a zábava. Už ve 2. století př. n. l. najdeme v Římě veřejné pekárny.

Dostatek obilí je důležitý a na prvním místě je zásobování hlavního města říše Říma. „Asi dvě třetiny jeho roční spotřeby obilí kryl Egypt, který byl římskou provincií od roku 30 př. n.

l, “ vysvětluje česká historička Magdalena Beranová, která píše o dějinách vaření. Krizi kvůli vysokým cenám obilí zažije císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.) po kterém rozčilený dav hází úlomky chleba.

Obyvatelé věčného města si dopřávali hojnost ovoce. Používalo se i pro ochucení kaše.

Kaše podle války

Lidovým jídlem je podle Cata ve 2. století n. l. například punská kaše: „Dej do vody 1 libru pšeničné mouky (dnes 0,33 kg) a hleď, aby se dobře namočila.

To nalej do čisté pánve, přidej k tomu 3 libry čerstvého tvarohu (1 kg), ½ libry medu (0,165 kg) a 1 vejce a všechno dohromady promíchej, vař a vlej do nové mísy.“

Chléb tvořil základ starověké stravy. Jeden zkamenělý se zachoval pod nánosem sopečného popela v Pompejích.

Jeho předpis na šišky je jednoduchý: „Smíchej tvaroh s krupicí. Z toho udělej tolik šišek, a tak velikých, kolik jich chceš udělat. Vlož je do horkého oleje v kotlíku.

Smaž je po jedné nebo po dvou, často je hůlkama obracej, smažené pak vytahuj, namaž medem, posypej mákem a podávej.“ Na koblihy má úplně stejný recept, jenom se smaží v proděravělé misce nebo sítu, které se potopí do horkého oleje.