S umělou inteligencí si výzkumníci hrají po mnoha světových laboratořích. Což o to, chytří roboti by v mnoha ohledech mohli být užiteční. Avšak umělá inteligence někdy dokáže i překvapit. A to tak, že téměř naskakuje husí kůže…

Společnost Google se výzkumem umělé inteligence zaobírá již dlouho. Vzhledem k jejímu zaměření je to pochopitelné. Experti, kteří se zabývají sítěmi umělých neuronových sítí, si vytyčili za úkol vytvořit bezpečnou zašifrovanou komunikaci. Výsledky výzkumu však poněkud předčily očekávání inženýrů.

Technologové měli k dispozici tři neuronové sítě, které pojmenovali Alice, Bob a Eva. Každá z nich měla svůj speciální úkol. Alice měla posílat Bobovi zašifrované zprávy, který se je měl naučit číst.

Evě připadla role špiona, měla do komunikace proniknout a odhalit její tajemství. Alice a Bob měli k dispozici určitý klíč, aby rozšifrování bylo pro ně jednodušší, ovšem Eva jej, aby to neměla příliš jednoduché, neznala.

Sítě zprvu tápaly, Bobovi se nedařilo správně přečíst, co mu Alice posílá a ani Evě plnění jejího úkolu nevycházelo. Vypadalo to, že umělá inteligence není zdaleka tak vyspělá, jak by se mohlo zdát.

Celý pokus připomínal hru na tichou poštu, kdy věta, kterou si z úst do ucha předá několik lidí, má na konci zcela jiný význam. Ale všeho do času…

Postupem času se ukázalo, že umělá inteligence je schopna se učit. Alice si vytvořila speciální strategii na psaní svých zpráv a Bob jí poté dokázal přečíst. Sítě potřebovaly 15 tisíc pokusů, aby se to naučily, ale pak pracovaly spolehlivě.

Evě se podařilo rozluštit Alicinu a Bobovu komunikaci jen v padesáti procentech.

Vědci přiznali, že způsob, jakým Alice zašifrovala své zprávy, je pro ně záhadou. A to i přesto, že podle jejich tvrzení by se nemělo jednat o složitou záležitost.

Každopádně se ukazuje, že umělá inteligence je schopná si svou komunikaci chránit před cizími pohledy. Zda je to tak dobře či špatně, teprve ukáže budoucnost.