„Každý malý kluk se zamiluje do své matky,“ tvrdí Sigmund Freud. Podobnými pocity se netají. I žárlivost vůči vlastnímu otci je podle něj přirozená. Patří to prý k zážitkům jeho raného dětství. Díky své služebné v sobě navíc objevuje touhu po vlastní matce…

Služebná Lisl ve vídeňském domě Sigmunda Freuda (1856–1939) přiběhne jednoho jarního dne roku 1897 za svým pánem. Vypadá dost vyděšeně.

„Uklidněte se a vyprávějte mi, co se přihodilo,“ pobídne ji trpělivě Freud. Vyčkává. Lisl nejdříve nechce nic říct. Stydí se. Teprve po chvíli se osmělí. „Zdál se mi sen,“ souká ze sebe pomalu a nejistě pokukuje po svém zaměstnavateli.

Vědec jí ale naznačí, ať mluví dál. „Vaše paní v tom snu zemřela. A já jsem se provdala za vás,“ vychrlí ze sebe najednou Lisl. Je připravená na nejhorší. Netuší, co s ní bude. Pochopila by, kdyby jí teď její zaměstnavatel vyhodil z domu.

Říct mu takovou nestydatost a o jeho vlastní rodině! Klidně si může myslet, že se opravdu snaží zbavit jeho manželky a pak zaujmout její místo…Freud ale vůbec nevypadá rozčileně. Naopak. Trpělivě poslouchá Lislina slova.

Své vědecké závěry čerpá přímo ze života. A tady se mu přímo nabízí opravdu skvělý příběh s prožitky opravdových lidí z masa a kostí.

Jeho vlastní služebná mu nečekaně poodhaluje svět psychoanalýzy. Služka, její sny a pocity se stávají skvělým materiálem pro zkoumání dosud neprobádaných zákoutí lidské duše.

Vědec už se těší, jak své poznatky popíše berlínskému příteli, lékaři Wilhelmu Fliessovi (1858–1928). V dopise z května 1897 mu vylíčí sen své služebné a poznamenává, k jakým úvahám ho přivedl.

Uvažuje prý o tom, že součástí neurózy jsou nepřátelské pocity vůči svým rodičům. Nenávistné pocity se ale pak prý klidně mohou přenést i na jiné osoby – jako v případě Lisl a jejího snu.

Jenže ve svých úvahách jde Freud ještě mnohem dál. „Nejlepším objektem k psychoanalýze jsem vlastně já sám,“ píše příteli. Lisl mu prý jenom odemyká zamčené dveře vlastních skrytých vášní. Myšlenky a poznatky si tříbí přímo sám na sobě a na své rodině.

Po pěti měsících intenzivního zkoumání sebe sama se Freud Fliessovi svěřuje s dalšími poznatky.

„Rozpoznávám u sebe tytéž pocity jako Lisl,“ míní v říjnu 1897. „Já jako syn prostě miluji matku a přeji si zabít otce, kdybych byl dcerou, bylo by to bylo přesně naopak,“ rozvíjí svoje teorie.

Podobná přání prý přicházejí, stávají se součástí určité životní etapy, a lidé, ať už zdraví nebo nemocní, se musí naučit s nimi pracovat a úspěšně je zvládnout.