Aby byla japonská vnitrostátní doprava v době konání letní olympiády v Tokiu plynulejší, byl zahájen mezi hlavním městem a Ósakou provoz prvního vysokorychlostního vlaku, zvaného Tokaido-Shinkansen.

Psal se rok 1964 a vlak tehdy svištěl rychlostí 210 kilometrů za hodinu. Proti současným japonským plánům však zaostává tento legendární vlak stejně jako český pivař z hospody U Švejka za Usainem Boltem.

V posledních letech otěže vysokorychlostní železniční přepravy převzala Čína. Například souprava nazvaná Harmony Express zvládne tisícikilometrovou vzdálenost mezi městy Kanton a Wu-Chan za dvě a tři čtvrtě hodiny.

To znamená, že se řítí rychlostí 400 kilometrů za hodinu. Mezi Čínou a Japonskem po staletí panuje rivalita, takže není divu, že Japonci hozenou železniční rukavici zvedají.

Cesta z japonské metropole Tokia do Nagoji trvá pěšky tři dny. Proč si ovšem ošoupat nohy, když Japonsko je plné rychlovlaků? Současný Shinkansen tuto trasu zvládne za devadesát minut.

Pokud však vše půjde podle plánu, tak nový rychlovlak dosahující rychlostí 500 km/hod. dojede v roce 2027 z jednoho města do druhého za pouhých minut čtyřicet.

Jak tohoto výkonu dosáhnout? Pomocí magnetické levitace. Právě zde je vedle systému Hyperloop budoucnost veřejné dopravy. I když velmi drahá budoucnost, na výstavbu takové trati jsou kladeny vysoké požadavky.

Železnice musí být maximálně chráněná před nepříznivými vlivy okolí. V současnosti se s maglevem setkáme jen na jedné trati v Číně a na jedné zkušební v Japonsku a v Německu.

Například Německo plánovalo stejný princip využít při spojení centra Mnichova s letištěm. Ale náklady se z původních 1,9 miliardy euro vyšplhaly až na 3,4 miliardy euro, takže projekt byl zastaven.

Před šesti lety Číňané představili plán vysokorychlostní tratě mezi Pekingem a Londýnem, která měla zkrátit cestu mezi oběma městy na 72 hodin.

Jak to tak ale bývá, Číňané rádi slibují, s realizací jejich projektů je to horší, jak ostatně vidíme na údajných miliardových investicích v České republice.