Zločinec se prchá směrem k Černé hoře. V patách je mu konstábl Ryan z policejního sboru v Cooktownu. Pronásleduje zločince až do útrob hory. Od té doby jeho ani obviněného nikdo nespatří. Oba muži se tak zapíšou na seznam obětí tajemné hory. Kdo nebo co stojí za podivnými událostmi, ke kterým zde dochází?

V severním Queenslandu v Austrálii vystupuje z eukalyptových lesů hromada černých kamenů, které místní obyvatelé dali název Kalkajaka – Černá hora.

Tento čedičový útvar doprovázejí nejděsivější pověsti a četná zmizení lidí i dobytka na jejích svazích jí vysloužily i další pojmenování Hora smrti. Domorodí obyvatelé se k ní neodvažují přiblížit a vyhýbají se jí i bílí osadníci.

Dokonce se přeletu nad ní snaží vyvarovat i piloti letadel. V okolí hory totiž prý často dochází k podivným turbulencím a poruchám magnetismu. Co se asi skrývá v útrobách záhadného čedičového útvaru?

Domov požírače lidí

Domorodci mají jasno. Vyprávějí si legendu o mocném šamanovi, který zde kdysi žil. Ten měl prý zálibu v pojídání lidského masa. Jednoho dne sní mladého náčelníka. Rozhořčení příslušníci kmene se rozhodnou zvrhlého šamana zabít.

Jenže muž ovládá temná kouzla a promění se v obrovského hada. Od té doby prý přebývá v Kalkajace a právě on má na svědomí mizení lidí i zvířat!

V nesmrtelného v hada proměněného šamana asi těžko uvěříme, ale že se v hoře skutečně ztrácejí lidé, to je nezpochybnitelný fakt. Hovoří se o tom, jak se zde ztratili farmáři, prospektoři, policejní důstojníci i celý domorodý kmen.

A rozhodně se nejedná jenom o hospodské povídačky. O případech zmizelých osob vydávají svědectví také policejní záznamy. Odmítneme-li věřit v požírače lidí, kdo má tyto události na svědomí?

Chrám zaniklé civilizace, nebo vstup do podzemní říše?

Ke Kalkajace se pojí i moderní legendy. Někteří záhadologové se domnívají, že hora vznikla uměle. Považují ji za trosky chrámu dávno zaniklé civilizace. V jejích útrobách se prý skrývají záznamy moudrých kněží, hrobky vládců a poklady nesmírné ceny.

Cestu k nim však střeží jedovatí hadi a duchové. Další považují Černou horu za vstup do podzemní říše ještěřích bytostí, které používají lidské otroky. Jsou tyto zvěsti jenom výplody bujné fantazie, nebo v sobě skrývají zrnko pravdy?

Strašidelná noc na svazích hory

Český záhadolog Ivan Mackerle (1942 – 2013) se v roce 2000 pokusí tajemství rozluštit. Se svým synem táboří na svahu hory. Kolem desáté hodiny večer náhle ustane zpěv ptáků.

Pak se ze svahu nad stanem začnou sypat kamínky, jako by tam někdo byl. Jde snad o nějaké zvíře? Do ticha vzápětí zazní zvuk lidských kroků. Oba muži se zatajeným dechem naslouchají, jak se neznámý přibližuje k jejich stanu.

Nakonec se odhodlají a se svítícími baterkami vyběhnou ven. Jaké je jejich překvapení, když široko daleko nikoho nespatří. Stačil se snad neznámý ukrýt? Ani tento strašidelný zážitek neodradí českého badatele od výpravy do útrob hory.

Zjistí, že hora je doslova prošpikována stovkami jeskyní a tunelů. Cestu do středu Kalkajaky, kde se má podle pověstí skrývat její tajemství, však neobjeví.

Možné vysvětlení záhadných zmizení

Mackerle si sice není schopen vysvětlit noční událost, ale na otázku, kam se ztrácejí lidé, prý odpovědět dokáže. „Kdo v tomto hrozném bludišti za sebou netáhne provázek, ten už se nevrátí.

Není těžké si představit, co musí prožívat člověk, bloudící v tomto temném labyrintu. Rachot padajících kamenů a nečekaná setkání s velkými netopýry či hady mohou vyvolat paniku, ztrátu orientace i následná zranění.

Stačí pak jen zakopnout nebo uklouznout na jednom z tisíců viklavých balvanů a upustit baterku. Ta propadne mezi kameny do nějaké štěrbiny a člověk se ocitne v naprosté tmě. A to je jeho konec. Cestu na denní světlo už nikdy nenajde,“ tvrdí záhadolog. Jsou tedy všechna vyprávění o tajemných silách v hoře jenom povídačkami?