Vezmete do ruky pánskou košili a knoflíčky má na pravé straně. Sáhnete po dámské halence a najednou je všechno obráceně. Náhoda? Módní rozmar? Nebo snad tajné spiknutí krejčích, kteří chtějí lidstvu komplikovat život?
Důvod sahá hluboko do historie a nabízí hned několik překvapivých vysvětlení. Jedno z nich dokonce posílá do hry samotného Napoleona I. Bonaparta!
Ve skutečnosti se za tímto zvláštním pravidlem skrývá především společenský život evropské vyšší vrstvy. Když se v minulých staletích stávají knoflíky módním hitem, rozhodně nejde o levnou záležitost. Ozdobné zapínání si mohou dovolit hlavně bohatí lidé.
A zatímco pánové se většinou oblékají sami, dámy z vyšších společenských vrstev mají k dispozici služebnictvo. Jejich komplikované šaty, korzety a několik vrstev spodniček totiž nejsou zrovna ideální výbavou pro ranní samostatnou gymnastiku.
Podle jedné z nejznámějších teorií proto krejčí umisťují knoflíky na dámské oblečení opačně. Služebné jsou totiž většinou pravačky a při zapínání stojí přímo proti své zaměstnavatelce. Obrácené zapínání jim údajně práci usnadňuje.
Muži se naopak oblékají sami, a tak si ponechávají zapínání na pravé straně. Je to elegantní vysvětlení. Jenže historici pro něj nemají přesvědčivé přímé důkazy.

Do hry se dostává meč
Další teorie obléká muže do brnění a posílá je rovnou na bojiště. Pánské kabáty se podle ní zapínají tak, aby pravákovi nepřekážely při tasení meče. Ten totiž nosí zavěšený u levého boku a vytahuje jej pravou rukou.
Špatně překřížená látka by se mu mohla připlést do cesty. Dámské zapínání zase údajně souvisí s jízdou na koni. Bohaté ženy totiž často sedí v sedle bokem, a proto má obrácené překrytí látky chránit jejich oděv před větrem.
Jenže ani jedna z těchto teorií není spolehlivě doložena. Aby nebylo záhad málo, objevuje se také příběh o Napoleonovi I. Bonapartovi (1769-1821).
Francouzský císař údajně nesnáší, když si ženy utahují z jeho oblíbeného portrétového gesta s rukou zastrčenou za kabátem. Nařizuje proto, aby se dámské oblečení zapínalo opačně a napodobování jeho pózy bylo méně pohodlné.
Zní to skvěle, ale historický doklad o takovém císařském příkazu také neexistuje.

Původ tradice neznáme
Jisté je především to, že rozdíl mezi pánským a dámským zapínáním se postupně ustaluje v 19. století a s rozvojem průmyslové výroby oděvů se stává běžnou normou. Když se oblečení začne šít ve velkém, výrobci nemají důvod měnit zavedené střihy.
Přežívá i tradice, jejíž původ si dnes nikdo nedokáže spolehlivě vybavit. Přitom by se nabízelo jednoduché řešení: všem přišít knoflíky na stejnou stranu a ušetřit lidstvu každodenní drobné překvapení v kabince.
Jenže móda má vlastní pravidla a logika v ní občas dostává padáka. Ostatně, kdyby se oblečení řídilo pouze praktičností, možná už dávno chodíme všichni v teplácích.
