Ještě v prvních desetiletích 20. století bylo potápění spojeno s těžkou objemnou výstrojí.  Neforemné skafandry s přilbami byly závislé na dodávce vzduchu z hladiny. Pak však přišel zlom, který cestu do světa pod vodní hladinou zpřístupnil i pro laiky. Ba co víc, poskytl jim netušenou svobodu!

V době druhé světové války se ve Francii zrodil přelomový vynález, který se stal milníkem rozvoje sportovního potápění. Právem se mu brzy dostalo pojmenování aqua lung – vodní plíce. U jeho zrodu stála dvojice mužů.

První z ní byl námořní důstojník Jacques – Yves Cousteau, druhý vynálezce Émile Gagnan. Jaká inovace vtrhla do světa potápění a nenechala v něm kámen na kameni?

Z garáže pod vodu

Od počátku 20. století se řada nadšených konstruktérů snažila vyřešit otázku, jak dostat s člověkem zároveň pod vodní hladinu dostatečnou zásobu vzduchu.

Nedařilo se však jediné, a to vyřešit dávkování vzduchu v závislosti na hloubce, ve které se právě potápěč nacházel. Kýžená inovace překvapivě vzešla z automobilového průmyslu. Ve Francii v době druhé světové války byl kritický nedostatek benzinu a nafty.

Hledaly se tak jiné alternativy pohonu automobilů. Patřilo k nim i využití svítiplynu, kterého byl relativní dostatek. Zbývalo vyřešit, jak správně regulovat množství svítiplynu, který se dostával do motoru.

Tento konstrukční oříšek rozlouskl právě inženýr Gagnan. Doslechl se o tom J. Y. Cousteau, nadšenec pro potápění. Výsledek?

Za vším hledej tchána

Gagnan a Cousteau spojili svoje síly. Výsledkem byl speciální redukční ventil, jenž řídil dodávku stlačeného vzduchu podle potřeb potápěče a v souladu s okolním tlakem vody.

Vynález byl úspěšně utajen před německými okupanty a poprvé vyzkoušen pod hladinou řeky Marna. Jaký byl osud dvojice Gagnan–Cousteau?

Zatímco první žil relativně nenápadně v ústraní a věnoval se dalšímu zlepšování potápěčské dýchací techniky, druhý se stal pionýrem podmořského výzkumu, fotografování a filmování pod vodou.

Cousteau s ikonickou červenou čepicí se stal legendou moderního sportovního potápění, u jehož zrodu byl paradoxně automobil jezdící na svítiplyn.

Kdoví, jak by to dopadlo, pokud by Cousteau nebyl zetěm Henriho Melchiora, přímého nadřízeného hloubavého Émila Gagnana. Právě tchán totiž Cousteaua na slibnou technickou inovaci upozornil. Za vším hledej rodinu, co říkáte?! Nebo snad tchána?