Londýn, léto 1854. Ulice se plní strachem, nemocní umírají během několika hodin a nikdo přesně neví, odkud cholera přichází. Lékař John Snow se odmítá smířit s představou, že nákazu šíří zkažený vzduch.

Místo toho sbírá adresy zemřelých, zakresluje je do mapy a hledá společný bod. Jeho pátrání vede k obyčejné pouliční pumpě, která může být zdrojem smrtící nákazy.

Je konec srpna 1854 a londýnskou čtvrť Soho zasahuje děsivá vlna cholery. Nemoc přichází prudce: člověka postihne silný průjem, zvracení a tělo během krátké doby ztrácí obrovské množství vody.

Bez rychlé pomoci může následovat těžká dehydratace, oběhový kolaps a smrt. V nejpostiženější oblasti umírá během prvních deseti dnů přibližně 500 lidí.

Tehdejší medicína přitom stále svádí epidemie často na takzvaný miazmatický vzduch, tedy škodlivé výpary z nečistot. Lékař John Snow (1813-1858) ale už několik let prosazuje jinou teorii:

cholera se šíří především prostřednictvím kontaminované vody. Teď má příležitost svou hypotézu prověřit. Zjišťuje, kde oběti žijí, a jejich adresy pečlivě zaznamenává.

Konečně se ukáže  viník

Snow svou mapu nevytváří jen pro efekt. Jeho podezření na vodu vzniká už před epidemií v Soho a opírá se také o dřívější pozorování. Mapa mu pomáhá souvislosti zpřesnit:

každá černá značka představuje úmrtí na choleru a značky se nápadně shlukují kolem veřejné pumpy v Broad Street, dnešní Broadwick Street. Lékař navíc vyslýchá místní obyvatele a zjišťuje, odkud vodu získávají. Objevuje i důležité výjimky.

Někteří lidé žijící poblíž pumpy neonemocněli, protože pili jinou vodu, zatímco další oběti si pro ni chodily z větší dálky. Takové podrobnosti jsou zásadní: nejde pouze o to, že nemocní bydlí blízko sebe, ale že je spojuje možný zdroj pitné vody.

Snow předkládá své poznatky místním úřadům a ty nechávají z pumpy odstranit rukojeť. Nákaza už v té době ustupuje, takže nelze tvrdit, že jediný zásah epidemii okamžitě zastaví. Přesto se z pumpy stává symbol nového způsobu vyšetřování nemocí.

Vítězství důkazů nad předsudky

John Snow ještě nezná bakterii Vibrio cholerae, kterou věda později spojí s cholerou. Přesto se přibližuje ke správnému vysvětlení:

infekce se šíří takzvanou fekálně-orální cestou, když se původce nemoci dostane z výkalů nakaženého člověka do vody či potravy, kterou pozře další člověk.

Kontaminace studní a veřejných zdrojů vody proto může mít katastrofální následky, zvlášť v přeplněném městě se špatnou kanalizací. Snowovy závěry se ovšem neprosadí přes noc a jeho mapa není jediným důkazem, který přispívá k pochopení epidemie.

Významná je kombinace mapování úmrtí, rozhovorů s obyvateli, porovnávání zdrojů vody a dřívějších výzkumů. Právě v tom spočívá jeho odkaz: místo spoléhání na převládající představy hledá ověřitelné souvislosti mezi prostředím a nemocí.