Na první pohled to vypadá jako další výstřelek ze sociálních sítí. Nápoj z hub, který má kávu doplnit nebo nahradit, má ale za sebou překvapivě dlouhý příběh. Sahá do válečného Finska i do staletých tradic východní Asie.

Dnes se o houbové kávě mluví od Helsinek přes Paříž až po Prahu a na pultech e-shopů, lékáren i drogerií přibývají nové značky. Co se v šálku vlastně skrývá, kolik obsahuje kofeinu a podle čeho ji vybírat?

Když káva došla: Finsko a čaga

Finové patří dlouhodobě k národům s nejvyšší spotřebou kávy na světě. Káva je pro ně součástí všedního dne, pracovních přestávek i rodinných setkání.

O to citelněji pocítili období druhé světové války, kdy se zrnková káva stala nedostatkovým zbožím a její dovoz téměř ustal. Lidé proto hledali náhražky. Pražily se obilniny, čekanka i žaludy, do paměti se však nejvíce zapsala čaga.

Čaga, česky rezavec šikmý (Inonotus obliquus), je tmavý, rozpraskaný výrůstek, který roste hlavně na kmenech bříz v chladných oblastech severní polokoule. Spíše než houbu připomíná kus ohořelého dřeva. Lidé ji sbírali, sušili, drtili a spařovali horkou vodou.

Vznikal tak tmavý, lehce nahořklý nápoj, který kávu barvou i samotným rituálem přípravy alespoň vzdáleně připomínal. Na severu Evropy se z čagy vařily nápoje už dříve, válečný nedostatek z ní ale udělal běžnou součást mnoha finských domácností.

Staletá tradice funkčních hub v Asii

Zatímco Evropa sáhla po houbových nápojích z nouze, ve východní Asii mají takzvané funkční houby tradici mnohem delší.

Reishi neboli lesklokorka lesklá se objevuje už ve starých čínských textech i ve výtvarném umění, kde byla symbolem dlouhověkosti a vznešenosti.

Korálovec ježatý, bílá houba s dlouhými visícími ostny, patří odedávna do čínské a japonské kuchyně, kde se připravuje podobně jako maso nebo mořské plody. Cordyceps byl po staletí vzácnou a drahou surovinou, kterou si mohli dovolit jen nemnozí.

Do Evropy se zájem o tyto houby dostával postupně. Nejprve zakořenil v severských zemích a teprve v posledních letech se rozšířil i do střední Evropy včetně Česka.

Co je houbová káva dnes

Moderní houbová káva už dávno není nouzovým řešením. Jde většinou o instantní směs, která spojuje kávu nebo kávovou chuť s extrakty z funkčních hub.

Výrobci ji často doplňují o další složky, takže na obalech najdete označení jako směs hub a adaptogenních rostlin, například macy nebo ašvagandy. Se žampiony nemá nic společného a houbovou chuť v ní obvykle nepoznáte.

Extrakty se melou na jemný prášek, který se snadno rozpustí, a v šálku převládá chuť kávy nebo kakaa.

Nejčastěji se ve směsích objevují tyto čtyři houby:

korálovec ježatý (Hericium erinaceus), anglicky lion’s mane,

cordyceps neboli housenice (Cordyceps militaris),

čaga neboli rezavec šikmý (Inonotus obliquus),

reishi neboli lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum).

Méně kofeinu, stejný rituál

Hlavní rozdíl oproti běžné kávě spočívá v obsahu kofeinu. Šálek espressa ho obsahuje přibližně 80 mg, houbové kávy bývají výrazně slabší. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) uvádí pro zdravého dospělého jako bezpečný denní příjem až 400 mg kofeinu.

Kdo chce svůj příjem snížit, například kvůli odpolednímu šálku, a přitom se nechce vzdát oblíbeného rituálu, najde v houbové kávě jednu z možností.

Příkladem je francouzská značka Mush n Go. Její směs Brainstoorm s recepturou z Toulouse uvádí 6 040 mg účinných látek a 20 mg kofeinu na šálek, tedy zhruba čtvrtinu množství v běžném espressu.

Každý šálek obsahuje po 1 000 mg korálovce ježatého, cordycepsu a čagy. Směs se vyrábí ve dvou příchutích: kávové a čokoládové s lískovým oříškem.

Jak se připravuje

Příprava je stejně jednoduchá jako u instantní kávy. Stačí jedna odměrka prášku, horká, ale nevroucí voda o teplotě kolem 80 °C a pořádné zamíchání, aby se prášek dokonale rozpustil.

Kdo má rád jemnější chuť, přidá mléko nebo rostlinný nápoj, například ovesný či mandlový. V létě se houbová káva dobře hodí s ledem, v zimě ji mnozí dochucují skořicí nebo trochou medu.

Jak poznat dobrou houbovou kávu

Nabídka roste rychle a kvalita jednotlivých výrobků se výrazně liší. Prvním vodítkem je množství extraktu v šálku. Seriózní výrobce uvádí miligramy jednotlivých hub na porci, nikoli jen obecné označení „s houbami“. Rozdíly mezi značkami přitom bývají i několikanásobné.

Dále stojí za to podívat se na složení. Čím je kratší a srozumitelnější, tím lépe. Dlouhý seznam přídatných látek a sladidel by měl být důvodem k opatrnosti. Důležitý je také údaj o kofeinu, který má být uveden přímo na obalu, nejen v reklamě.

A konečně pomohou recenze: ověřená hodnocení zákazníků obvykle napoví víc než sliby na etiketě.

Trend, který zůstane?

Zájem o houbovou kávu v Česku roste. Lidé ji hledají stále častěji a vedle specializovaných e-shopů ji dnes nabízejí i lékárny a drogerie. Zda jde jen o módní vlnu, nebo o trvalou součást jídelníčku, ukáže čas. Jisté je jedno:

myšlenka uvařit si nápoj z hub není nová. Finové ji znali z doby nedostatku, v Asii má staletou tradici. Dnes se z nouzového řešení stala svobodná volba.

Houbová káva je potravina, případně doplněk stravy, nikoli lék. Těhotné a kojící ženy a lidé, kteří užívají léky, by se měli předem poradit s lékařem.