Stačí sáček otevřít, nasypat obsah do hrnku, zalít horkou vodou a zamíchat. Žádné mletí, žádný filtr, žádné velké čekání.
Dnes je instantní káva samozřejmostí, ale cesta k ní trvá více než dvě století a začíná tam, kde by ji člověk možná nečekal – na bojištích.
Vojáci potřebují kávu, ale nemají čas ani podmínky k jejímu složitému vaření. A tak se zrodí myšlenka: proč ji jednoduše nevysušit? Právě to se ukáže jako nápad k nezaplacení!
Rychlá příprava, mizerná chuť
První pokusy o výrobu kávy, kterou lze připravit bez klasického vaření, se objevují už v 18. století. Britové tehdy získávají patent na takzvanou coffee compound. tedy kávovou směs určenou k rychlejší přípravě.
Podobné výrobky však mají k ideálu daleko – špatně se uchovávají, vlhnou a jejich chuť ani trvanlivost nikoho nenadchnou. V průběhu americké občanské války proto armáda zkouší další řešení.
Vojáci dostávají koncentrovaný kávový extrakt, z něhož se po přidání horké vody připravuje nápoj. Výrobek je sice praktický, ale vojáci jeho konzistenci a chuť rozhodně nechválí. Přesto se ukazuje, že myšlenka má budoucnost:
voják si může dát kávu, aniž by musel dlouze vařit vodu a připravovat zrnka. Americká armáda proto později podporuje další vývoj rozpustné kávy. Skutečný průlom přichází na konci 19. století.
Novozélanďan David Strang (1847-1916) si v roce 1890 nechává patentovat postup výroby rozpustného kávového prášku, který vyrábí pomocí horkého vzduchu.
Toužebně očekávaný průlom
O něco později se do historie zapisuje japonský chemik Satori Kato (1868–1954), který pracuje v Chicagu. Svou rozpustnou kávu představuje veřejnosti v roce 1901 na Panamerické výstavě v Buffalu a v roce 1903 na ni získává americký patent.
Jeho výrobek ale zatím svět nezaplaví. O to se později postará belgický přistěhovalec George Washington (1871–1946). Kolem roku 1910 začíná jeho firma vyrábět rozpustnou kávu ve velkém a z jednoduchého experimentu se stává skutečný obchodní produkt.
Během první světové války si američtí vojáci připravují takzvaný „cup of George“ z kávy George Washingtona a rozpustný prášek se dostává přímo do jejich výbavy. Americká armáda v roce 1918 spotřebovává desítky tisíc liber rozpustné kávy denně.
Po válce však instantní káva stále není dokonalá a její chuť za tou klasickou zaostává. Definitivní obrat přichází ve 30. letech. Velká hospodářská krize způsobuje prudký pokles cen kávy a Brazílii zůstávají obrovské přebytky úrody.
Z bojiště do kuchyně
Brazilská vláda proto oslovuje švýcarskou společnost Nestlé s otázkou, zda by dokázala kávu uchovat v trvanlivé podobě.
Výzkum trvá několik let a jeho výsledkem je nový způsob výroby, při němž se z kávového extraktu odstraní voda a zůstane rozpustný prášek. V roce 1938 přichází na trh Nescafé.
Tentokrát už instantní káva chutná mnohem více jako skutečný šálek kávy a její cesta do domácností může začít. A pak přichází druhá světová válka. Nescafé se dostává do amerických vojenských přídělů a armáda ho nakupuje ve velkém.
Vojáci tak znovu pomáhají nápoji překročit hranice bojiště – po návratu domů si s sebou přinášejí zvyk, který se rychle šíří mezi civilisty. Z vojenské nouzové vychytávky se postupně stává běžná součást kuchyní po celém světě.
Dnes už stačí jen otevřít sklenici nebo sáček, zalít obsah horkou vodou a zamíchat. Celá dlouhá historie rozpustné kávy se vejde do několika vteřin.
