Únos dítěte patří k nejhorším zločinům, kdy je každý den, každá vteřina, života rodičů naplněna nejen zoufalstvím, ale také bolestivou nejistotou. Některé s nimi prožívá doslova celá svět. Jako třeba únos malého Charlese Augustuse Lindbergha III.

Zřejmě nejznámější únos dítěte se odehraje večer 1. března 1932 v domě slavného pilota a národního hrdiny Charlese Lindbergha (1902–1974). Kolem osmé hodiny večer ukládá chůva Betty Gowová chlapce do postýlky.

Když později zjistí, že postýlka je prázdná, najde Charles na parapetu připevněný vzkaz. Únosce žádá 50 000 dolarů v malých bankovkách.

Pomoci chce padouch i prezident

To, co následuje, nemá v historii USA obdoby. Mediální cirkus na hranici šílenství chrlí informace téměř v přímém přenosu. „Je to největší příběh od zmrtvýchvstání,“ hodnotí novinář Henry Mencken (1880-1956).

Americký prezident Herbert Hoover (1874-1964) prohlašuje: „Pohneme nebem a zemí, abychom ztracené dítě našli.“ S pátráním po uneseném chlapci nabízí pomoc i mafiánský boss Al Capone (1899-1947).

Lindberg předá výkupné s pomocí vysloužilého učitele Johna Condona (1860-1945), který se nabídl jako prostředník, syna však zpátky nedostane. Dva měsíce po únosu, 12. května 1932, je tělíčko batolete nalezeno v lese, nedaleko Lindberghova domu.

Příčinou smrti je masivní fraktura lebky. Podle všeho dítě zemřelo poté, co ho únosce upustil, když po žebříku opouštěl dům.

Únosce nebo obětní beránek?

Po dvou letech je sice zatčen, odsouzen a popraven imigrant Richard Hauptmann (1899-1936), vyšetřování i proces však provází řada podezřelých okolností, které jeho zpochybní. Ať jsou to falešné důkazy, zatajené informace nebo zastrašování svědků.

Vdova Anna Schöfflerová (1898-1994) až do smrti tvrdí: „Museli někoho odsoudit, aby umlčeli veřejnost. Imigrant z Německa byl ideální obětní beránek.“